Poměrně překvapivě zvládl Svěrák letošního Hostivařského kamzíka. Oblíbená položka v prosincovém závodním kalendáři pro nás nepřinesla tradiční žně v pozávodní tombole, ale zlato pro Davida, stříbro pro Ježoura a další tři osobáky hodně předčily očekávání.
Pro mě cestovat ze severu na jih do Hostivaře znamená absolvovat prazvláštní autobusové zastávky typu „Barvy laky“, „Kablo“ či „Spalovna Malešice“, více mě však trápilo, že mě značně bolely ruce, záda, zadek i stehna.
Nově zvolený šéftrenér Ježour nás při čtvrtku v tělocvičně nutil k prazvláštním cvikům typu opičí skákání na žebřinách. Bolest z pátku v sobotu ještě nakynula, což mě směrem k závodu ponořovalo do pesimismu.
Ten ještě zesílil při rozklusání, kdy jsem Ježka skrz bolest nahlas proklínal. Náš trenérský experimentátor mě pak s úsměvem chlácholil, že po trati určitě poletím. Do toho mi ještě slávistický guru Cvéťa osvětlil potřebu silových cvičení pro vytrvalce, že prý třeba čtyřnásobný olympijský vítěz Mo Farah zvedá v tréninku 80kilovou činku…čili mě by Mo neuzvedl a bolest to taky nezahnalo.
Na trati jsem však spolu s ostatnímu musel dát Ježourovi s Cvéťou za pravdu. Všichni jsme využili krásného počasí (sluníčko a 10 stupňů v prosinci, to si necháme líbit) a přepisovali jsme nejlepší výkony z předchozích ročníků.
David při své premiéře svištěl pro celkové druhé místo, kdy neměl šanci jen proti Cvéťovu želízku Martinu Edlmanovi, který zlepšil vlastní rekord závodu pod skoro neuvěřitelných 19 minut. Davidovi chyběly na prolomení 20 minut pouhé čtyři sekundy – tak jako tak suverénně nejlepší svěrácký čas na Kamzíkovi. Pár sekund za Davidem docválal v osobáku Ježour a díky stáří kluci obsadili 1. a 2. druhé místo v kategorii +30.
Starej Vojťák sice neatakoval svůj výkon z roku 2012 (22:30), ale oproti loňsku stáhnul čas skoro o minutu a znovu nám závodně kvete. V nikoli až tak oslnivých časech, na druhou stranu v překvapivých osobácích jsme propadli cílem my s Mirkem. Míra, ač po chlebíčkovokořalkové vánoční dietě, stlačil čas hluboko pod 25 minut. Já, ač mám při prosinci na břiše vak jak klokanice, jsem oproti loňsku šel dolů o minutu a půl na výkon pod 26 minut.
A aby radosti nebylo málo, jediná statečná Svěračka Valerie doběhla v osobáku pod 28 minut. Loni by tento čas stačil na druhé místo kategorii, letos při silnější účasti to na cinknutí nebylo, přesto tleskáme.
V cíli tedy oproti klasickému předzávodnímu brblání velká spokojenost, kterou ovšem trochu pošramotil výsledek tomboly. V ní jsme v minulých letech přivykli na hojné výhry, letos si ponožky odnesl pouze Miras a exot Ježek musí za výhru bonboniéry děkovat Bodimu, kteří nás s Jani přišli na trať povzbudit. Při vylosování čísla „38“ totiž pan doktor jen blbě čuměl, až Bodiho fotografický důkaz mu připomenul, že je to jeho číslo a že se má přihlásit o výhru.
My zbylí jsme tentokrát odešli s prázdnou, ale za to s dobrým pocitem z výkonů a hlavně směrem do milovaného Hostivaru.
| Svěrák/Svěračka | Čas | Pořadí absolutně | V kategorii |
| David | 20:04 (PB) | 2./82 | 1./24. |
| Ježour | 20:23 (PB) | 4./82 | 2./24 |
| Vojta K. | 23:36 | 25./82 | 7./24 |
| Mirek | 24:39 (PB) | 30./82 | 9./24 |
| Marek | 25:49 (PB) | 42./82 | 19./24. |
| Valerie | 27:55 (PB) | 57./82 | 5./8 |