Před nástupem do vlaku směr Ostrava možná panovaly menší pochybnosti, jestli po loňských pódiových žních ve slezské metropoli opětovně masivně zazáříme. V sobotu kolem poledne bylo s vyhlášením jasné, že to je ještě mnohem větší sukces.

Osmičlenná výprava se slezla na Hlavním nádraží v pátek v podvečer – přes den jsme sledovali hlavně vývoj počasí, kdy se na některých tocích v Ostravě a okolí vylévaly řeky z koryt a i organizátoři avizovali menší změny na trase závodu.

Nicméně cestovní pohodu to nemohlo narušit, odporný pracovní týden za námi a cesta vlakem před námi. Někdo si jí zpříjemnil pivkem, jiný vínem. Eliška se pochopitelně hned polila.

Elišku mj. rozhodila ostatním známá informace, že v sobotu bude muset běžet v rámci štafety celou trasu závodu, protože organizátoři soutěž dvojic oproti loňsku zpřísnili, kdy celou trasu musí absolvovat oba členové a odpadá předávka v půlce trati.

Intenzivně jsme taktéž probírali kauzu týdne, kdy v soudní síni vypovídala „konina“. Ve vězeňském žargonu osoba, která silnějším jedincům na cele posluhuje, dělá kafe a třeba i něco jiného – holt vězeňský život není jednoduchý, když si konina.

Šéftrenér Ježek se následně dlouze rozpovídal o výjimečném filmovém počinu „Lidská stonožka“, kde prazvláštní lékař přišívá lidi k sobě. Neopomněl ani výčet podpůrných látek, kterými se aktuálně nasypává, což zřejmě neměl slyšet jeden ze soupeřů, který na závod cestoval stejným vlakem.

Se zásadním sdělením se vytasil Mirek, který nás překvapil svým zasnoubením. Na to se hned muselo připít ve vlakovém bufetu. Hlavní oslavu jsme se chtě nechtě museli schovat až po závodě.

Po příjezdu jsme naběhli na pseudoútulné cimry v „Ubytovně pod mostem“ – sympatický název a skvělá poloha kousek od startu i Stodolní. Večeři jsme spáchali v pizzerii a šlo se na kutě. Markéta, která mohla mít trošku strach, aby na pokoji s Ježourem a Ondrou neplnila funkci koniny, se projevila jako elitní toxík a distrubuovala pro klidné spaní klukům jakési hypnogeny či co.

Na naší cimře jsem plnil funkci koniny já, resp. sobecká Cibule na mě v noci mlaskala jak na herku, že prý chrčím. Což nebyla pravda, protože Vojta s Mirkem krásně snili a Irena, která si po zkušenosti se mnou z minulého roku pořídila špunty do uší, taktéž nic neslyšela…

Sobotní počasí bylo závodně ideální. Již nepršelo a milovaný Pepa Melen v zázemí závodu pouštěl bytelný nahrávky. Rozklus, protažení a šlo se na věc. Organizátoři ještě před vypuštěním smečky na trať upozorňovali, že je místy tak rozmočená, že u seběhu z „málé Emy“ instalovali pro sichr lano.

Hned po startu jsem intenzivně záviděl Ondrovi s Mirkem, kteří běželi poloviční trasu bez převýšení. Uplynulý týden jsem totiž kupil dietní chyby, středa vínová smršť s rodiči, čtvrtek a pátek ráno firemní akce, při níž jsem vypil asi půlku Prahy…na trati jsem pochopitelně byl krásně těžkej a svěží jak balvan. Naštěstí jsem v rámci smíšené štafety bojoval i za Irenu, čili kousnout jsem se musel.

Po druhém kilometru mi utekla hladová Markéta a zároveň mě již v protisměru míjel Ondra a kousek za ním dunící Mirek – první dvě medaile tak byly skoro v kapse!

Mě naopak čekalo odporné stoupání a nebylo to pěkný. Paradoxně mě nakopl záludný blátivý seběh, na nějž upozorňovali pořadatelé. Než jsem se stačil chytit lana, na masivní vrstvě bláta mi podjely nohy a já začal krásně z kopce svištět asi 30 metrů po prdeli jak Michael Douglas v Honbě za diamantem – už se mi dlouho nestalo, abych v seběhu lupnul čtyři závodníky.

Celému od bláta se mi pak paradoxně druhá půlka trati včetně výběhu na haldu Ema běžela příjemně a ještě jsem se alespoň trochu pořadím prokousal výše. V závěrečné rovině mě dokonce povzbuzující Svěráci, co již byli v cíli, vyhecovali k čemusi, co zdánlivě mohlo připomínat cílový sprint. Stejně tak jsme v posledních metrech nakopli i Irenu s Eliškou a mohly začít oslavy.

Nejprve se kolem naší výpravy začaly klasicky kupit plechovky Radegastu, ale po vyvěšení výsledků bylo jasné, že se začnou kupit i poháry a medaile – nikdo nepřišel zkrátka.

Elitní konina tři v jednom byla Markéta – třetí místo v ženách celkově, nejlepší ve své kategorii  a s Eliškou nejlepší ženská štafeta! Irena brala dvě stříbra, za Markétou v kategorii a se mnou ve smíšené štafetě. Nasypaný Ježour pak zasvítil jako pátý celkově, třetí v kategorii a s novým Vojtou druhá nejlepší mužská štafeta. Ondra na pětce deklasoval všechny a bral zlato, na druhém místě vedle něj stál Miras…osm lidí, devětkrát na pódium, marketingově se tomu říká TO TU JEŠTĚ NEBYLO!

Pepa Melan nás mohl všechny uplácat, a to ještě Mirek vyhrál v tombole, kdy bral poukázku na tandemový seskok padákem.

Maximálně spokojení, od bláta a příjemně rozpití jsme hnali na oběd a hurá trolejbusem do ostravské zoo. Tam jsme mohli krmit kontaktní kozy, obdivovat plameňáky, procházet u žiraf…a také pokračovat v pití pivka a snoubenec Mirek nás poctil medovinou.

Však také na některých z nás bylo v pavilonu evoluce se šimpanzy a jinými opicemi vidět, že náš vývoj je pro tento den zastaven. Ze zoo jsme pak nabrali pochopitelně směr Stodolní, příjemná irská hospůdka, naproti ní skvělá pljeskavica. Ondra s Ježourem a Markétou nás museli dříve opustit, protože už mířili zpět do Prahy.

Nás zbylé pak především bavil Novej Vojta a jeho návaly spánku a euforie, Eliška přidala pár pikantností a budoucího ženáče Mirka jsme křtili pěknou dávkou Bohemek…večer pak zakončilo pár piv na recepci a klasický poslech hudebních fláků na cimře.

Ráno jsme zamířili na snídani do obchoďáku a trochu si lámali hlavu, co s časem do odjezdu. Vyřešili jsme to návštěvou kina – údajná česká komedie Špunti na vodě byla fatální volbou, to snad i Lidská stonožka je menší nesmysl. Ačkoli po shlédnutí pár ukázek cestou zpátky se mi udělalo docela špatně. Snad se tyhle věci nedějí u Ježoura v ordinaci.

Napřesrok se budeme do Ostravy opět těšit. Nyní v květnu nás čekají dva vrcholy. Příští neděli Eliška zbuší pražský maraton a my ji mohutně podpoříme. Především pak konec května (27.) značí jediné: třetí ročník Večerní svěrácké desítky se nezadržitelně blíží!

Marek

Výsledky: KTRC Ostrava, 11 km (kompletní zde)

Svěrák	Čistý čas	Pořadí v cíli/ v kategorii
Ježour	45:24	5./3.
Novej Vojta	50:05	25./7.
Markéta	55:31	3./1.
Marek	57:32	55./21.
Irena	58:27	5./2.
Eliška	1:04:59	16./9.

 Výsledky: KTRC Ostrava, 5,5 km

Svěrák	Čistý čas	Pořadí v cíli
Ondra	22:09	1.
Mirek	23:46	2.

Výsledky: KTRC Ostrava, soutěž týmů

Tým	Sestava	Čas	Pořadí
Proutníci	Ježek + Novej Vojta	1:35:29	2.
Pekelní satani	Irena + Marek	1:55:59	2.
Zdena a Margita	Markéta + Eliška	2:00:30	1.