Mára si jednou pěkně odmakal práci „nad papírem“ a naservíroval mi libovej pytláckej pouťák přímo na stříbrným podnose, což se nakonec ukázalo jako naprosto přesné přirovnání. Hlásil, že v rámci běhů Olympijského dne našel kulhavou srnu – na vítězství v satalickém klání tam loni na pětce stačil čas lehce nad 20 minut. A tato anomálie následně ovlivnila podobu celého zápolení i titulek tohoto příspěvku. 

Zatímco Mára si při tropické červnové středě nadělil půldenní dovolenou, aby se před závodem pěkně naladil, já jsem odpoledne v kanclu dost netrpělivě sledoval hodiny a nakupená práce mi přidělávala vrásky. Nakonec jsem se ale stihl urvat tak, abych lehce po páté nasedl na Ládví do Márovy káry a mohli jsme vyrazit do Satalic.

Mára byl tentokrát připraven vskutku detailně, zanalyzoval i názvy ulic obklopující satalickou oboru, kde se odbývala podstatná část závodu, a vytvořil takovou interní anketu pro dva. Poté, co vyloučil Danu Medřickou, Vladimíra Menšíka nebo Františka Filipovského, posunul do finále herecký pár Sovák-Kemr. Oba jsme neomylně zahlasovali pro Pepíka Kemra, a tam jsme také parkovali. Co na tom, že jsme pak na start museli ještě kilák pochodovat, Mára se mohl vyfotit s cedulí zasvěcenou svému hereckému idolu.

Zázemí bylo pouťové a zároveň profesionální – centrální řízení Olympijských běhů dodalo jednotný branding, „franšízový“ koncept zase umožnil místním organizátorům umístit zázemí netradičně do skautské klubovny nebo používat sichrhajsky velikosti XXXL.

Vše ale běželo jako na drátkách a my jsme s Márou v žhnoucím podvečeru domlouvali netradiční taktiku. Pokud by se i letos ukázal závod tak poddimenzovaný jako loni, znamenalo by to, že by si Mára mohl čuchnout k medaili. Rozhodli jsme se tedy, že to uděláme následovně: Roztáhnu Máru po 4:00 a budeme bedlivě sledovat dění okolo, pokud nám někdo cukne na pár metrů, nebudeme z toho dělat vědu a nadále Máru povedu k vysněnému času pod 20 minut (a případně i cennému kovu), pokud se někdo začne nebezpečně vzdalovat, nechám Máru svému osudu a půjdu kupředu.

A tak jsme vystartovali. Protože chtěl Mára opravdu nejrychleji za 4:00, roztáhl jsem pětikilo za 3:40, aby se mu nezkrátily žíly, a kilák jsme měli pěkných 3:45;-) Však jsme v tu chvíli měli před sebou jen čtyři borce. Tři doslova na dosah a jen jeden nějakých 30 metrů. S postupující vzdáleností jsme trochu zpomalovali, i tak si Mára ale udělal pěkný osobák na patnáctikilo. Před druhým kilákem už ale bylo potřeba situaci na čele řešit, zmíněná trojice byla přes padesát metrů a vedoucí muž měl téměř stovku náskok. Popřál jsem Márovi hodně sil a jal jsem se stíhat čelo.

Byl to nezvyklý pocit, nechat si úmyslně utíkat lidi před sebou, když jsem ale zahájil ofenenzívu, měl jsem zase spoustu sil, to bylo příjemné. Trojici jsem vymazal během tříkila, vedoucího týpka jsem dohnal asi o dvě stě metrů dál. Ukázalo se, že borec ale neběžel na plný plyn, ačkoliv jsem ho dobíhal výrazně rychleji, než se aktuálně pohyboval, akceptoval moje tempo a asi kilák jsme to lámali po 3:20. Pak jsem mu postupně cuknul asi na dvacet metrů, ale okolo čtvrtýho jsem začal nepěkně tuhnout a sok můj náskok smazal a následně mě přejel. Ve finiši už jsem neměl síly výsledek zvrátit a doběhl jsem nějakých deset vteřin za vítězem.

Mára zabojoval, nenechal se říznout první ženou, která na něj v cílové rovince nepěkně dotírala, a dokončil ve výborném čase v první desítce. Pár peprných poznámek k překopanému tempu jsem si sice vyslechl, ale což – byl to pro nás pro oba netradiční závod, Mára by si sám tak rychlý začátek nevyzkoušel, já zase ne tak pomalý. Spekulovat, co by kdyby, nemělo cenu, takhle jsme to chtěli, a tak to dopadlo.

V cíli jsme se pak začali napájet pivem a těšili se na vyhlášení. Organizátorům šlo všechno rychle o ruky a za chvíli jsem už třímal v ruce balík plzní, což mi samozřejmě udělalo radost. Sílu okamžiku podtrhl svérázný fotograf, který všechny účastníky naháněl do různých fotoformací a vůbec byl výbornej.

Ze Satalic už jsme vyrazili rozebrat závod do Almary a podvečer se pomalu přenesl v počínající noc.

H.

Výsledky: Běh olympijského dne, Satalice; 5 km oficiálně a 4,9 km reálně.
(oficiální zde)

Svěrák	Čas	Umístění
Sedlo	17:59	2.
Mára	20:08	9.