Srpnový běžecký meeting ve Veltrubech se řadí k povinným svěráckým destinacím. Podnik nabízí na výběr desítku a čtyřku a hlavně krásnou atmosféru podtrženou kvalitním zázemím, koncertem a v neposlední řadě bohatými cenami, které jsme už tolikrát vybrakovali.

Letos ale veltrubský závod zahalil stín. Ještě před samotným startem se konal pietní akt za pana starostu Ivana Kašpara, zakladatele a duši závodu, který bohužel letos skonal. Veltrubská desítka aspoň počínaje letoškem navždy ponese jeho jméno. Nicméně, raději bychom ho i po podzimních komunálních volbách viděli ve funkci, nežli běhat jeho memoriál.

Na závod jsem se dostavil spolu s Márou, Davidem a Sedlem. Sestavu ještě doplnil kolega z práce druhý David reprezentující rodnou hroudu v barvách Letohradu. Smutné souvislosti sice tak trochu podbízely dát si plnotučný závod, ale pan starosta by měl jistě radost, že Svěrák přijel na jeho počest i vyžírat. Zatímco tedy většina z nás se zakousla do desetikilometrové distance, Sedlo se vypravil na pytláckou stezku a zvolil lidový běh na necelé 4 kilometry.

Po rychlém rozklusání a zmíněné tryzně jsme se pustili do svých distancí. A děly se věci. Já se ničeho nebál a zakousl se do trati pěkně zostra. První kilák za překopaných 3:30, druhý za lidských 3:45 no a pak už začala kvést jen marnost. Prostě jsem si užil takový ten „pěkný“ závod, kdy už skoro od začátku víte, že jste v kopru. A nejen já. Po výběhu z lesa na asfaltku jsem před sebou zahlédl další zmítající se svěrácký dres zjevně patřící Davidovi. Vzhledem k jeho výkonnostní lize to také nevěstilo nic dobrého.

V cíli jsme tak sčítali spíše škody. Já běžel pomalejší desítku naposledy na podzim 2015 a David dokonce „vybojoval“ takzvaný záporný osobák, tedy nejhorší čas na této trati vůbec. Hříčkou věkových kategorií se ale dostal na bednu. Mára (ve výsledkové listině uvedený jako Měcnuka) si pak odběhl takový horší standard a jen Sedlo se tetelil z vítězství nad místními fotbalisty a dětmi na krátké trati a už napjatě vyhlížel sadu pivních speciálů a další užitečné ceny.

Při čekání na vyhlášení nám nálada zvolna stoupala. Mohlo za to pivo a klobása v ceně startovného a také tradičně kvalitní hudební produkce. Mám tedy podezření, že setlist místních umělců z kapely Echt Four je každý rok stejný. Ale co, Hrobař se nikdy neoposlouchá. I když jsme se tentokrát vesměs neradovali ze závratných výkonů, jsme rádi, že atmosféra parádního závodu žije i po smrti otce zakladatele.

Cestou zpět už jsme se jen vysmáli Honzovi za jeho představy o dopravní dostupnosti Řeže, kde nyní zakoupil nemovitost. Zde volný přepis rozhovoru odehrávajícího se cca ve 12:00.

Mára: Hodím vás na Kobylisy, odtud se dostanete dobře, ne?

Honza: Ideální, z Kobylis mi každou chvíli jezdí autobus do Řeže.

Mára: Se radši podívej…

Honza: Jede v 15…

Mára: Jako ve 13:15?

Honza: Ne jako ve tři, a pak až v sedm…

Ale dojeli jsme dobře! 😉

Ondřej

Výsledky: Veltrubská desítka (kompletní zde)

Svěrák	Čas	Celkově	V kategorii
David	38:29	6.	3.
Ondřej	39:23	9.	5.
Mára	43:44	25.	12.

Výsledky: Veltrubská „čtyřka“ (kompletní zde)

Svěrák	Čas	Celkově.
Sedlo	12:17	1.