Na začátku jara plenil náš oddíl lesy a hvozdy na severu Prahy. Takt spanilým jízdám udával předseda Sedláček, zatímco svěrácká družina kolem něj procházela obměnami. Po dvou sabzárnách v Ďábličáku a Čimičáku přišel na sklonku dubna na řadu Jarní běh Ďáblickým hájem, svého času pravidelná položka v týmovém závodním kalendáři.

Postcovidové rozvolnění zahrálo kobyliským sokolům do noty, a tak se tento známý podnik opět konal v tradičním dubnovém termínu. Předpověď počasí signalizovala, že počasí nebude nejlepší, což zřejmě podkopalo odhodlání některých členů účastnit se nedělního rochnění. Nakonec jsme se sešli já a Janové Sedlo a Ježek, všichni v doprovodu dětí, které se těšily na své kategorie, a hoši ještě v doprovodu manželek, takže i o kustodský doprovod bylo postaráno. Zklamáním byla neúčast dvou zdejších rezidentů, kteří dali přednost chalupě či rovnou pobytu za hranicemi.

Já jsem dorazil jenom s Ami, jelikož starší dceru trápil nějaký ten bacil. Nutno pochválit pořadatele, že závody nejmenších dětí nedávají úplně na začátek závodního dne, tudíž ranní cesta na závod není tak stresující jako v případě jiných podniků. Když jsme se blížili k dějišti závodu, začínala se naplňovat předpověď a nad lesíkem se začínala stahovat tmavá mračna. Protože závod pro nejmenší hochy byl v pořádníku o trochu dříve, Ježkovi a Sedláčkovi už byli přítomni v dějišti závodu. Malý Kuba se zrovna nacházel uprostřed velice emotivní diskuse se svými chlebodárci, v níž si vyjasňovali priority. Kuba se dlouho nemohl rozhodnout mezi závodem, svačinou a šlofíčkem a intenzita debaty rychle eskalovala. Nakonec došlo k zalehnutí do kočárku a připsání DNS do Kubova závodního deníčku.

To Sedláčkovic Vojta se neohroženě postavil na start a v nesmlouvavém klání na 30 metrů si připsal solidní páté místo. V následujícím běhu o něco starších dívek na 100 metrů nastoupila Ami. Nenechala se vystresovat přílišnými očekáváními, čapla mě za ruku a s úsměvem proletěla trať. Taktně už pomlčíme o tom, že skončila předposlední, alespoň dokázala osolit o rok starší konkurentku, která přibližně na 75. metru podlehla vyšponované atmosféře a propukla v nezadržitelný pláč. V cílovém prostoru to netrvalo dlouho a oba mládežníci se rychle vrhli na závodní koláče rozdávané k 50. (!) výročí ďáblického mítinku.

Zatímco u dětských závodů jen decentně poprchávalo, při našem rozklusu se nebesa otevřela a začalo docela solidně pršet. Závodní doprovod se schoval pod altánky, ale dospělým závodníkům hezky čvachtalo pod nohama. Závod se běžel tradičně na 4 km, ale kvůli rozvoji lesní školky, byla trať trochu upravena a porovnání časů s minulými ročníky tak není úplně směroplatné. Klání probíhalo docela tradičně, Sedlo a Ježour se tlačili na předních pozicích, zatímco já jsem to po dceřině vzoru takzvaně jistil zezadu. Na prvním místě doběhl jistý Flegl z Vrchlabí, ale stříbro za ním bral Sedlo, jenž si v cíli pochvaloval, kterak si kvalitně zazávodil, jelikož mezi druhým a pátým místem probíhala slušná přetahovaná. Ježour pak bral bramboru v kategorii, ale taky se před něj dostalo několik veteránů. Já jsem si uběhl to svoje a skončil někde vprostřed startovního pole, not great, not terrible.

V cíli pak věci neměly dlouhé trvání. Zatímco Sedlo byl v bodré náladě a dával k dobru postřehy ze závodu, Ježour byl v cíli toho dne poněkud neklidný, divně tichý, zádumčivý, uzavřený, takový býval po hádkách se strýcem každou neděli, tak jsme se od něj moc nedozvědědli. Kvůli trvajícímu dešti jsme raději s Honzou a Míšou vyklidili pole a urychleně se s dětmi a Merunou stáhli k autu, načež jsme byli s Aminou domezeni na kobyliské metro. O Ježkových nejsou žádné další zprávy, ale snad všechno dobře dopadlo.

Výsledky 4 km (kompletní zde)

Svěrák	Čas	Umístění
Sedlo	15:27	2. (2. v kat.)
Ježour	16:04	7. (4. v kat.)
Radek	19:18	27. (10. v kat.)

Dětské závody – předškolní chlapci 30 m

Svěráček	Umístění
Vojta	5.

Předškolní dívky 100 m

Svěráček	Umístění
Ami	13.