Trmice. Ottův slovník nenabízí pro výraz trm či trmit žádné vysvětlení, takže jsem se po celý závod obával, zda mě nenapadnou nějací zmutovaní trmiti nebo zda si do nohy nezabodnu nějaký přerostlý trm. Tyto strachy zůstaly při prvním ročníku Trmické desítky naštěstí liché, co ale bylo sudé, rozuměj neliché, bylo startovní číslo Vladimíra Vacardy, slovaňáka, který mi letos těsně nadělil na Lotharově běhu i v Pečkách. To by samo o sobě tolik nevadilo, kdyby zmíněný borec nebyl stejného ročníku narození jako můj otec. Holt v padesátým devátým se v Liberci rodily hvězdy…

Závod v předposlední srpnové sobotě staroval v netradičním čase – v pět hodin odpoledne. Trmice meetingem doslova žily. Václavské náměstí, kde závod startoval, nechávalo svého pražského sourozence v tichém zahanbení. Lidí se z oken vyklánělo tolik, že již tak dost zatažené odpoledne ještě ztmavlo.

Na startu se na výstřel klepala zhruba dvoustovka běžců. Prominentním hostem byl Jan Kreisinger, který se údajně stěhuje ze Smržovky do Ústí. Jeho osobák na silniční desítce – 28:58 mi našeptával, že první flek to asi nebude. Trať byla zvlněná s otočkou v památných Stadicích, přímo u pomníku Přemysla Oráče, který na tom místě před staletími odhodil pluh, aby se mohl věnovat pražské politice. Neběželo se zvlášť dobře, Kreisinger ulétl spolu se třemi dalšími běžci hned ze začátku kdoví kam a já jsem se probíjel vpřed na svých oblíbených pozicích (mezi šestým a desátým místem).

Na otočce jsem měl na Vacardu dobrých dvě stě metrů a v duchu jsem si říkal, že to tentokrát konečně klapne. Sedmý kilometr ale zbořil mé naděje – právě zde mi totiž nepříjemně zatrmulo, uslyšel jsem za sebou rychle se blížícího běžce, a ač jsem si říkal, že to nebude on, mýlil jsem se. Prohnal se okolo mě zcela bez respektu a ačkoliv jsem také zrychlil, proťal pásku o pár vteřin přede mnou. Nakonec z toho byl 10. flek a čas 38:05. Nutno podotknout, že trať měla 10100 metrů.

Závod byl s čipy a solidně zorganizovaný, pokud jim tu zápal vydrží, mohl by se tu Svěrák ukázat příští rok ve větším počtu. Na trati jsem reprezentoval sám, kustodskou oporou mi pak byla Míša, která skvěle fotila, fandila i okouněla.

H.