Jednou z přehršle architektonických atrakcí, kterou Pražanům skýtá Jižní Město, je Hostivařská přehrada. Lokalita uchvacuje kontrastem divoké panenské přírody a monumentální přehrady, oslavující triumf člověka nad živly. Vyznění této disharmonie ještě umocňuje zasazení do kulis malebné panelové výstavby, o které se budou jednou naše děti učit stejně tak, jako jsme se my učili o Baťových domcích. Pro Svěrák je však zmíněné vodní dílo spojeno hlavně se závodem O Hostivařského kamzíka.
Svěrácký advent se tradičně nese ve znamení kamzocha a nejinak tomu bylo i letos. Počasí bylo neobvykle teplé, což přivábilo na start velký počet běžců. I naše účast byla celkem hojná. Kamzoch je závod, který je založen na dramatické vrchařině o délce přes čtyři kilometry, zakončené závěrečnou rychlou patnáctistovkou podél přehrady. Vlastně tak trochu prodloužená Kunratická – tedy nic příjemného. Po doběhu si nikdo zrovna nemlaskal a krom Ondřeje a debutující Valerie se nikdo meziročně nezlepšil. Kamzoch nás prostě roznesl na kopytech.
První doběhl šéftrenér Jan. Potvrdil tak, že i po nervydrásající obhajobě trenérského postu na valné hromadě před zpupnou Eliškou, která slibovala volnější režim a nové tréninkové metody, má stále právo všecky peskovat. Po něm dosáhl cíle chcípák (Vojta). Zakrátko pak i dvojice Ondřej a Miras, která se na kamzochovi vždy špičkuje a přetahuje. Jejich rivalita je divácky atraktivní podobně jako třeba ta mezi Barcelonou a Realem Madrid, nebo Opatovem a Hájema. Tentokrát vyčuraný Miras zvolil strategii v poslední době poctivě trénujícího Ondřeje si pohlídat a vozit se za nim, na závěrečný rovince ho ale vosolit nedokázal. Pak doběhl trojblok Markéta, Mára a Valerie, která finišovala v těsném sledu v uvedeném pořadí. Vzápětí proběhly cílem i Lucie a Teruna, obě se smyslným úsměvem na rtech. Byť svěrácké časy nebyly excelentní, nebyla to ostuda. Všichni si libovali, že se mohli tak krásně provětrat na stráních a pastvinách nad přehradou a velebili Jižní město. Ještě že taková místa pořád existují!
Závod byl tradičně velmi silně obsazen, a tak Svěrák z atletického hlediska prostě těžko mohl vyniknout. Ovšem náš cíl byl uplně jiný. Zaměřili jsme se především na správné pokrytí čísel v tombole. A co jsme ve ztížených podmínkách daných velkou (nejspíš rekordní) účastí předvedli? Na to asi běžecká veřejnost jen tak nezapomene. Kromě nemožných smolařů Ondřeje a Vojty žádný Svěrák neodešel s prázdnou. Skleničky, fusekle, plnící pera, a i slušivé rukavice se nám doslova štosovaly v klubovém vaku. A to jsme ještě málem schramstli výhru slávisty Ježka, který odešel ještě před vyhlašováním!
S ceklkovým průběhem akce tedy můžeme být spokojeni a nezbývá než doufat, že za rok se všichni zase ve zdraví sejdeme a podojíme tombolu stejně jako letos. Skleničky z letoška už nejspíš budou rozflákaný a na fuseklích se vytvoří oka.
závodník | čas | pořadí celkové | pořadí v kategorii |
Honza | 22:10 | 25 | 11 |
Vojta | 23:53 | 46 | 21 |
Ondra | 25:02 | 58 | 24 |
Miras | 25:24 | 69 | 26 |
Markéta | 28:32 | 89 | 7 |
Marek | 28:39 | 92 | 39 |
Valerie | 28:43 | 93 | 8 |
Lucka | 29:14 | 95 | 9 |
Terka | 30:34 | 101 | 12 |
[youtube https://www.youtube.com/watch?v=VOsnGx44F0o]