Uplynulý chladný víkend strávil kolektiv sportovního klubu Svěrák intenzivní přípravou na nadcházející turné po závodech po celé republice. Za tím účelem bylo třeba odpoutat se od každodenního shonu velkoměsta, tzv. se urvat. A tak jsme se vypravili na Markovu chalupu do Horní Tříče v Podkrkonoší. Vysokohorské prostředí skýtalo jedinečnou šanci pořádně namnožit červené krvinky a drobátko zocelit typicky městsky choulostivá těla jednotlivých atletů. Zavřeli jsme se proto v tréninkových areálech a makali jako magoři!

Trojdenní kostižerné dřiny se zúčastnila kvalitní atletická sestava ve složení Honza, Vojtěch, Miras, Marek, Ondřej, Markéta, Míša, Terka a též hostující Kuba. Po příjezdu na Markovo chalupu, kde se pro její útulnost musel každý cítit úplně jak v Pohádce, byla okamžitě zahájena kolosální výjezdní konference. Zde se jednotliví delegáti vyjadřovali k budoucnosti klubu a přestavovali své vize, později padlo i pár zlých slovíček na adresu absentérů. Konferenci jsme v nočních hodinách uzavřeli mudrováním o vhodnosti užívání chmelového granulátu k výrobě piva a šlo se spát.

Sobota

V sobotu časně ráno jsme započali dopolední tréninkovou fázi. Už snad někdy před jedenáctou stál celý Svěrák nastoupen na zápraží Pohádky a po rozpravě jsme se za pošmourného podzimního počasí klusem vydali do Vysokého nad Jizerou. Tam jsme podle Honzovy doktríny absolvovali nechutný vrchařsko-silový trénink. Jednalo se o klusání do kopce s vloženými cviky a ostrými rovinkami. Po náročném programu konference byl leckdo zkraje poněkud svěrácky sevřený a chvíli trvalo, než se správně tzv. rozbalil a roztáhl. K vrcholům tréninku jistě patřilo provádění vyčerpávajících žabáků. Kdo to šulil jako já, okrádal spíš než společnost hlavně sám sebe. Všichni ale slušně odtrénovali kumulovaných 8 až 11 kilometrů, a tak jsme se přesunuli zpátky na Pohádku. Doplnili jsme cukry formou Markovo výtečných těstovin a začali se připravovat na odpolední tréninkovou fázi.

Té se již zúčastnil i věčný šplhoun Kuba, který se zatím marně snaží udělat dojem na kádrováky z našeho HR, aby ho přijali do klubu. Tentokrát kvůli tomu dopoledne zaběhl pěknou třicítečku na Dvoračky a zpět. Druhá fáze spočívala ve středně dlouhém klusu ve volném tempu. Počasí se vybralo a zasvítilo nám na to i slunce. Každá ze skupin absolvovala přiměřeně dlouhou trasu v délce přes 10 km, řádně opepřenou poctivým horským převýšením. To působilo nejen nekřesťanská muka v podobě dlouhých krpálů, ale i technicky náročné seběhy.

Po takové tréninkové dávce se pochopitelně přihlásila o slovo bolest svalů, kloubů a kostí, a tak došlo i na protahovací cviky a maštění se francovkou. Večer jsme pak opékali brilantní regenerační buřty, které pořídil Ondra v jednom z vinohradských obchodů s tímto typem sortimentu. Jejich mimořádný regenerační efekt jsme ještě znásobili pivem a vínem, které jsme společně konzumovali během večerního společenského programu. O půlnoci některé z nás přepadl strašlivý hlad. Pod patronací Honzy jsme tedy ještě připravili chutné aglio olio. Saturováni jsme se posléze odebrali do svých kyslíkových stanů čerpat síly na dřinu nadcházejícího dne.

Neděle

Nedělní ráno bylo ještě o fous sychravější než to sobotní. Dokonce se spustil vytrvalý déšť. Přesto jsme se auty vypravili na Jizerku popasovat se s dlouhým během v prostředí Jizerských hor. Každá z tréninkových skupin zde absolvovala 11 až 18 km v běžecky náročném, ale o to krásnějším okolí Jizerské magistrály. Následovalo už jen vyklizení Pohádky, společný oběd a odjezd zpět do Prahy. Tak či onak, soustředění byl jeden velký sukces. Každý Svěrák si z něj jistě odvezl fůru zážitků, poznatků i zkušeností. A hlavně slušnou fazónu, a tak myslím, že příští týden v Babicích nikdo nezkape.

Vojtěch

PS: Ve vaně jsem si před chvílí skoro čtvrt hodinky zálibně prohlížel svůj kvadriceps zocelený žabáky. Nádhera!