Lipenská přehrada na jihu Čech patří právem k nejkrásnějším místům Čech. Obrovská vodní plocha, nabízející v létě tisíce možností „vyblbnutí se“, upravené pláže nebo předražené pivo v místních kioscích – zkrátka ideální místo na dovolenou. Jenže co když Lipno zamrzne? Když je tlustý led, tak je jasné běžkování i bruslení, Lipno je opravdu olbřímí, ale proč se ochudit o radovánky, které na vodní nezamrzlé hladině nejdou moc dobře provozovat – běhání a jízdu na kole? Zřejmě takové byly myšlenkové pochody organizátorů již druhého ročníku extrémního závodu Lipno Ice Marathon, který se odehrál letos v únoru. Netradiční dlouhé závody mě začínají zajímat čím dál více a půlmaraton po vodní ploše se mi zdál jako vhodné zpestření zimního tréninku.

Běžet po vodě, pokud nejste Ježíš, se vám nepoštěstí každý den, a i když při premiérovém ročníku nebyl led a běželo se po souši na břehu, letos v zimě to již se zmrzlou pokrývkou bylo o mnoho lepší a druhé sobotní únorové ráno bylo oproti předpovědím setsakra mrazivé, a pro tento závod tak ideální. Ledové „kapsy“, při kterých se propadnete několikacentimetrovým nánosem sněhu na spodní tlustou krustu ledu a před kterými organizátoři tak varovali, se nakonec nekonaly a povrch Lipna ze všeho nejvíce připomínal rozorané kluzké pole, na kterém se staly nesmeky nejlepším kamarádem. Ve spojení s pošmourným šedavým počasím, kde sluníčko nemělo šanci vysvitnout, zkrátka všude panovala předstartovní pohoda. 🙂 Na startu se kromě maratonců a půlmaratonců objevili ještě běžkaři, freestylisti a bůhvíkdo ještě – kategorií byly miliony, závodníků dohromady „jen“ lehce přes osmdesát, ale proč ne…

Startovní výstřel, první kilák rozhodně nepřepálený. Ozkoušení optimálního tempa – o moc rychleji než po 4.40 min./km to nepůjde. S netradičním povrchem se rozhodně neperu sám, všichni jsou možná až moc opatrní, nikdo nechce hodit držkopád. Na pátém kilometru začínám pomalu předbíhat ty, co přepálili start a v nekonečné bílé pláni koukám na nohy závodníka přede mnou a mám v hlavě vygumováno. Vzhledem k hromadnému startu a smíšením maratonců a půlmaratonců si nejsem jistý pozicí – o to je větší moje překvapení, že se na obrátce na 11. km držím na sedmém místě. Typoš přede mnou je na dohled (hm, na pláni bez převýšení to jsou všichni :)) a ztráta na něj není tak hrozná. Stíhací běh trvá celých pět kilometrů a jeho předběhnutí v těžší druhé půlce psychicky hodně pomůže. Síly ale docházejí a dalšího nepříliš vzdáleného cápka vepředu k mé smůle již do cíle o 24 vteřin nedoběhnu – a skončím „svěrákovsky“ čtvrtý v kategorii a celkově šestý v půlce. Mírný smutek vystřídá radost z dobře odběhnutého závodu, po krátkém výklusu a hecu v cíli dalších závodníků si balím saky paky. Netradiční závod dole na jihu Čech si pozornost určitě zaslouží, níže umístěné video vydá za tisíc slov a třeba někoho naláká na další ročník. Uvidíme se na startu!

Výsledky

Novej Vojta