Koncem jara jsme si Irenou stanovili smělý podzimní cíl: posunout alespoň trochu osobáky na půlmaraton. Pod dohledem Ježoura jsme poctivě skrz letní měsíce dřeli a v polovině září náš čekaly v Ústí nad Labem žně… Skoro.

Asi nikdy jsem si před závodem tak nevěřil, tréninkový plán sedl. Testovací závody ve Veltrubech i Babicích dopadly slušně. Poslední trénink na dráze před závodem perfektně svištěl, nebyl důvod se netěšit. Předpověď počasí ideální, bezvětří a dvanáct/patnáct stupňů, to nemůže dopadnout špatně.

Den před startem mě začalo škrábat v krku, žádný problém. Trocha zázvoru, dietní oběd i večeře, abych se vyhnul klasickým stravovacím zlozvykům a v sobotu ráno hurá na vlak.

To už jsem měl i mírně zvýšenou teplotu a v krku slušný knedlík, ale optimismus jsem si držel. Sparinga do Ústí nám přijel dělat novej Vojta, který to měl jako jeden z testů na říjnový maraton ve Frankfurtu. Hlavně měl také odvodit Irenu na osobák.

Na severu Čech panovalo počasí, jež jsme potřebovali. Tradiční oběd v pizzerii, vyzvednutí čísel a čas do startu vyplnilo posezení v kavárně. Tam už jsem pokašlávajíc špekuloval nad dalším zázvorem, jak to rozeběhnout. Jestli podle původního plánu rubat od začátku, nebo radši nebláznit a počkat, jak se můj stárnoucí diesel po startu rozehřeje.

Nakonec jsem se rozhodl, že se budu na začátku držet pěkně ve svěráckém štítu s Vojtou a Irčou a na trati se pak ukáže. A šlo to slušně. První čtyři kilometry jsme si to společně štrádovali v plánovaném tempu @4:30 a pak už z mé strany nebyl čas na hrdinství, o ten osobák se zkrátka porvu.

Postupně jsem se prokousal přes pár desítek běžců a průběžně si šmakoval, že na osobák z Berlína 2016 (1:34:31) získávám slušnýho fóra. Běželo se perfektně, po otočce na devátém kilometru jsme se míjeli s Irenou a Vojtou – tam to pro všechny vypadalo více než nadějně.

Na čtrnáctém kilometru jsem šel ještě na čas pod 1:34. V následné pasáži, kdy se běží za město, otočka o 180 a zpátky do cíle, jsem před dvěma lety nepěkně shnil. I tentokrát mně tzv. přestalo chutnat. Na šestnáctém už jsem Ireně s Vojtou ani nezamával. Nebyl to úplný průser, ale nahromaděný náskok na osobák postupně mizel. Klasický zmar přišel na zvlněném osmnáctém kilometru. Trošku jsme se ještě povzbudili s jiným kolegou kapačem a před závěrem se tedy podařilo relativně nahodit motor.

Na osobák už to nebylo, ale na čas pod 1:35 pořád ano… Co udělá kokot? Doběhne za 1:35:01. V cíli jsem zůstal sedět vyjetej s hlavou v dlaních, klasický „ach jo“ a mrzutost vyššího stupně. Irena s Vojtou doběhli za chvíli. I Ireně chyběla k maximální spokojenosti a osobáku půlminuta. Subjektivně jsme se asi nedostatečně zmáčkli, objektivně dáváme vinu trenérovi 🙂

Čili ataky na osobáky necháváme na jindy a teď budeme držet palce Vojtovi na říjnový maraton. My s Irčou a snad i další Svěráci si ho konečně příští rok v Praze taky střihnem. Ať to běhá!

Výsledky Půlmaraton Ústí nad Labem: (kompletní zde)

Svěrák	Čas	Celkově	V kategorii
Marek	1:35:01	293.	263.
Irena	1:37:24	367.	37.
Vojta M.	1:37:24	366.	329.