Aneb květnatý příběh o tom, kde všude Svěrák pytlačil.
Členové SK Svěrák jsou známí svými excelentními běžeckými výkony, pivní slinou a také špičkovou strategií, kam se přihlásit na závody, aby urvali, co nejvíc. A to poslední se nedopatřením podařilo i mně. Závody v rámci série Transgrancanaria jsem měla vyhlídnuté už nějakou dobu, akorát jsem váhala, kterou vzdálenost si střelím. Výběr byl skutečně bohatý, ne jako ve školní jídelně. Mezi favority patřily trasy: 42 km/+1000 m nebo 65 km/+ 3500 m. Ovšem pokud jste kyborg, mohli jste se zúčastnit i 128 km/+7500 m či závodu 365, který je nejlahodnější, protože se běží kolem celého ostrova a během toho máte tu čest nastoupat 12 km. Nakonec jsem si v nějakém opojení, tuším, že asi z bílého vína, zaplatila maraton.
Když jsem ve středu večer vylezla na Gran Canarii z letadla a pohlédla směrem do hor, zmocnila se mě úzkost. Všude byly sračky. Nasedla jsem do autobusu a kodrcala se do Maspalomas, kde jsem bydlela a zároveň zde bylo Expo a cíl závodů. Cestou mi dělal příjemnou společnost lehce osmahlejší domorodec, co mě málem doprovodil až do hostelu. Ubytování jsem si vybírala podle ceny. Vzhledem k tomu, že Maspalomas je centrum boháčů a bohatých homosexuálů, odsunula jsem se za turistickou zónu. Před hostelem posedávaly různé existence, pokuřovali a popíjeli pivo z plechovky. Vybalila jsem si kilo uvařených těstovin s parmazánem do ledničky a šla se přidat.
Následující ráno jsem si chtěla půjčit kolo, ale když jsem v půjčovně řekla, kde bydlím, nikde jsem neuspěla. Že je prý v mé čtvrti příliš nebezpečno a ani ujištění, že si kolo vezmu s sebou na pokoj a přivážu se k němu, nebylo uspokojivé. Nakonec jsem našla elegantní řešení. Vygooglila jsem si, které jsou nejluxusnější bungalovy ve městě a v další půjčovně vítězoslavně uvedla jejich adresu. Když se mě zeptali na číslo bungalovu, s jistotou jsem vyhrkla: „twelve“ a doufala, že to projde. V Expu jsem se zaregistrovala, chvíli okouněla a pak se šla poslušně rozklusat. Večer jsem se posadila do nedalekého tapas baru na pivo a zkonstatovala, že počasí je jak na samotě u lesa. Když jsem se chystala na lóže, přišla mi smska, že se maraton díky špatnému počasí přesouvá na sobotu dopoledne. To byl ale kámen úrazu, odpoledne jsem měla letět domu a za dva dny do Kanady a nemohla jsem si dovolit riskovat, že nestihnu let. Vyžilá padesátiletá Angličanka z Manchesteru, co seděla vedle, mě ochotně pozvala na další pivo, když si vyslechla mé trápeníčko. A tak jsem přemýšlela, co s tím, až mě napadlo, že bych si mohla zaběhnout alespoň Promo verzi, která měla 17 km a 300 m převýšení, a mít tím pádem dostatečnou rezervu na let.
Ráno jsem vyrazila na kole do Expa, že se přeregistruju. Po několika hodinách čekání se mi to dokonce podařilo. Ovšem cestou mě z kola sundala dodávka, když jsem čuměla do blba a jela bez helmy (no jo, jsem debil). Z auta vylezl týpek, který měl dva metry jak do výšky, tak do šířky. Čekala jsem, že mi dá pár facek. Ale místo toho mě zvedl, oprášil a opravil mi kolo. Kromě naraženého zápěstí (kterým se ovšem neběhá), mě bolela hlava a krční páteř. Trochu black Friday, abych tak řekla. Ale podle rad odborníka jsem ještě moc mladá na to, aby mě zabil plíživý epidurální hematom (což chlácholivě zapůsobilo i na moji silnou depresi z třicítky na krku, která se mě drží už měsíc). Tak jsem si dala ibáč (jo a taky víno) a následujícího rána směle vyrazila. Rozklusala jsem se s vycházejícím sluncem a v osm zazněl výstřel. První tři kilometry byly do kopce, kde se mi zdálo, že jsem předběhla poměrně dost lidí.
Panorámata byla jen o málo hezčí než na branické cyklostezce nebo v Riegráčích. Seběhy mi však dělaly problém. Všude bylo bahno a kameny. Přeci jen jsem dítě odkojené na Jižáku a na taková úskalí nejsem zvyklá. Na 10 km mi na občerstvovačce Španěl říká: „You are the first women and the most beautiful one“. Mé srdce hned zaplesalo v naději, že si rozšířím portfolio běžeckých „úchylů“ a svištěla jsem dál, než si týpek v Google translate přeloží něco jako „předělám ti tvá svalová vlákna“ nebo „za kolik máš pojištěný nohy“. Po několika kilometrech mi organizátoři říkali to samý, což mi sice bylo divný, ale chytla jsem druhou mízu a začala řezat chlapy před sebou a ono to fakt vyšlo. Než doběhla druhá Polka, stačila jsem lupnout malou plechovku piva.
Irena
Výsledky: Transgrancanaria Promo (17 km/+300m)
| Svěračka | Čas | Celkem/v kategorii |
| Irena | 1:34:23 | 20./1. |