Teploty jsou stále vysoké, trénovat se moc nedá, takže je lepší rovnou závodit. Shodou okolností jsem se druhý víkend po sobě vydal ozkoušet pořadatelský um v mladoboleslavském okrese. Po osvědčeném Bradlci mi padlo v termínovce oko na Jivácký osadní kros. A byla to dobrá volba.
Nikdo ze světáckých souputníků nevyslyšel mou výzvu, a tak jsem vyrazil vstříc závodnímu osudu po komunikaci R10 sám. Kromě typických letních zužovaček mě cestou nic nepřekvapilo a navigace mě bezpečně dovedla do osady Jivák. Musím říct, že osada je to pěkná – všechny chatky opečované, v blízkosti malebný eponymní rybník a nad centrální pasekou vlál hrdě prapor.
Osada toho dne sportem opravdu žila, takže jsem se hned málem namísto běhu přihlásil do volejbalového turnaje. Místní organizátor mě ovšem zkušeně poslal k jinému stolku, kde jsem mohl uzmout startovní číslo. Při okounění mě zaujala hlavně kronika závodu, kterou poctivě vedou místní pořadatelé. Při listování jsem si říkal, jak by bylo pěkné se zde zapsat do historie právě v 18. ročníku. Stačilo takzvaně vzít bednu.
Historie Jiváckého osadního krosu spadá až do 80. let minulého století…
Už během rozklusu bylo jasné, že trať se mi bude zamlouvat, místní hvozd byl protkaný malebnými lesními pěšinami a hlavně postrádal závratných kopců, což se v tropickém dni hodilo. Po zahřívací proceduře už jsem si mohl poslechnout rozpravu na hrázi rybníka, zapózovat na každoroční společné fotce všech účastníků a mohlo se jít na věc.
Naštěstí bylo všechno vyřešeno velmi záhy. Zhruba na pětistém metru jsem zdolal posledního překopávače a už jsem se jen mohl vézt závodem při vědomí třetího fleku v kategorii (s Milerem prostě nezávodím). Soupeři přede mnou pomalu mizeli v dáli, ale soupeři za mnou naštěstí také. V podstatě tedy stačilo nezpohodlnět a šolíchat tempo do cíle.
Zpočátku to šlo samo, užíval jsem si opravdu nádherné trati a kilometry hezky utíkaly. Ale co si budeme povídat, vedro začalo být postupně znát a po šestém kilometru mi byla krásná přírodní kulisa závodu zcela ukradená. Poslední patnáctistovku už jsem tahal nohy z medu, jak se říká v běžecké hantýrce.
Ale dobrá věc se podařila, sebral jsem třetí flek a mohl se těšit na vyhlášení. To probíhalo vyvoláváním od předních míst v kategoriích až po posledního běžce. Úplně každý tedy dostal diplom a navíc si postupně mohl vybírat z nabízených cen. Vzhledem k počasí jsem nechal ležet ladem zimní čepice nebo běžecké rukavice a sáhl po setu postřižínských pivních speciálů (dobře známých například z Veltrub).
Cestou domů jsem si pochvaloval, jak pěkný jsem to zas objevil pouťák, po Mnichovické běhně letos další kvalitní rozšíření světáckých obzorů. A hlavně jsem rád, že mě šerif zapíše do kroniky osadního běhu. To je nejvíc!
Ondřej
Výsledky: Jivácký osadní kros; 8,5 km (kompletní zde)
| Svěrák | Čas | Celkově | V kategorii |
| Ondřej | 33:54 | 4. | 3. |