Ještě nikdy za dobu existence Svěráku se nestalo, aby naše dresy v srpnu chyběly na Dačického 12. Loni nás stříbrně reprezentovala manželská dvojice Vojta s Val. Na letošní jubilejní desátý ročník jsme s Ondrou a Sedlem vyrazili s cílem stejně jako v roce 2016 opanovat kategorii týmů.

Oproti zažitým pořádkům jsme tentokráte necestovali do Kutné Hory milovaným vlakem. Ondra se k Chrámu svaté Barbory přesunul z Milovic, kde dává do pucu byt po ne zcela vhodně zvolené nájemnici. Jak řiká v Pitavalovi „Notes“: tihleti feťáci, to je vážně nejhorší.

Mě s Eliškou, která si přijela poklusat a zasuportit, vyzvedl vozem Sedlo, který postupně rekonstruuje svůj nový domov v Řeži. Také jsme si při cestě vyslechli pár pěkných příběhu, kterak postupně proniká do řežské galérky. Mj. aby mohl chodit s místními na pivko do hospůdky Koza (před nálevnou se prý prochází koza), bude muset vstoupit do pinpongového klubu. Za ten se podnik schoval, aby nemusel Andrejovi skládat účty v podobě EET.

Před startem jsme proklusli aktualizovaný začátek trasy, řádně protáhli vedrem zmožené svalstvo a mohlo se jít na věc. Teploměr naštěstí při sobotě neukazoval výhně jako v posledních týdnech, ale na první půlku trati s četnými stoupáními jsem se stejně netěšil. Sedlo poctivě prostudoval startovku a uklidňoval mě, že v týmech bychom měli být nejsilnější, přesto jsem měl na paměti, že to jako nejslabší kus sestavy nesmím klukům zmrvit.

Trať Dačického se organizátorům skutečně povedla. Pěkně podél hradeb na okolní lesní a polní cesty, tradiční panelka v Bylanech, pak série techničtějších seběhů, kde jsem opět dostal nařezáno od mnoha běžců, protože jsem skutečně profesor seběhů. Pak podél malebné říčky zpět k hradbám a vyškrábat se nahoru k Barboře.

Sedlo s Ondrou zvládli závod s bravurou. Ondra dle svých slov soupěře doslova trhal a vůbec byl krásné hladovej. Výsledkem je pro oba skvělé umíštění v první desítce, a to se při Dačického schází vždy slušná konkurence. Perfektní základ pro týmový úspěch. Já jsem zafinišoval v první padesátce, kdy jsem se pořadím hodně prokousal na posledních dvou kilometrech, kde jsem sbíhal všechny ty co mi nařezali v předchozích sebězích.

Příjemně se nám pak čekalo na vyhlášení. Napětí představovalo jen to, na který z hudebních šlágrů nás vyzvou na pódium. Tajně jsem doufal třeba v Leška, ale nakonec naše týmové vítězství doprovázel Jóžin z bažin 🙂

Dvanáct kutnohorských piveček a láhev francouzského šampaňského velmi vítáme a týmově zkonzumujeme. Příští rok se tento závod budeme opět těšit. A na další sobotu budeme doufat, že nějaké ty medaile urveme ve Veltrubech. Tak ať to běhá!

 

Výsledky (kompletní zde)

Dačičkého 12 – jednotlivci

Svěrák	Čas	Celkově	V kategorii
Sedlo	48:00	6.	6.
Ondřej	49:09	8.	8.
Marek	55:29	48.	42.

Dačického 12 – týmy

Tým	Čas	Pořadí
SK Svěrák	2:32:35	1.