V prvním lednovém týdnu jsme zavítali do hnízda oddílu TTT –⁠ golfového areálu v Hostivaři. Mezi zdejšími jamkami a jezírky, ve kterých se domácí přes zimu necudně rochní (říkají tomu prý otužování), byla lampiony vytyčena trať večerního závodu. Ta svou atraktivitou zlákala mimořádně velkou výpravu Svěráctva

Hned zkraje roku začal úřadovat staronový šéftrenér Ježour a jal se důležitě sestavovat nominaci. Jako bychom se snad v oddílu potýkali s přetlakem závodníků lačnících po startech. Nalejme si nefiltrovaného píva –⁠ míváme v poslední době opačný problém. Na desítku byli nominováni ladní klusáci David, Honza, Ježour a ještě ucházející Miras. Na poloviční trať pak zbyli jinačí koníčci. Takoví pěkně masití a nevycválaní, ale zato usměvaví, uvolnění, zkrátka dobře nažraní. Ondra, Marek, Radek, Valerie a po dvouleté běžecké odmlce jsem do závodu naskočil také já.

Zatímco na desítce jsme snad mohli mít výsledkové ambice, na pětce šlo spíše o to neudělat ostudu, nerozšlápnout třeba nějaký ten lampion. Proto jsme dost nelibě nesli zprávu o tom, že oproti předchozím ročníkům došlo k prodloužení trati a také zařazení nechutně prudkého výběhu ke skulptuře jakési kobližky, tzv. donutu. Ještě že pořadatele nenapadlo nutit závodníky proskočit jeho středem. Někdo z naší fialovošedé sestavy by se tam určitě šprajcnul.

Ale již k samotnému závodu. Večer byl jasný a mrazivý, sníh nebyl, tu a tam bylo nutné oběhnout zmrzlou kaluž, ale jinak to neklouzalo. Mocný startovní výstřel padl přesně o sedmé hodině a sedmdesátihlavé stádo závodníků rozetnulo svými čelovkami tmu. David s Ježourem a Sedlem se hned dostali na čelo a rozjeli parádní přetahovačku o špici s (téměr) domácím borcem Pazderou, který jim ale nakonec vypálil rybník. I tak ale předvedli úctyhodné výkony a na druhém, třetím a čtvrtém místě absolvovali náročnou trať v časech pod 40 minut. Získali tak prvenství v soutěži týmů. Mirek začal moudře raději volněji, s námi pětkaři, a naše tempo v zásadě dokázal udržet na dvojnásobné vzdálenosti.

Na kratší trati jsme zkraje běželi pospolu, rozdělili jsme se až u výběhu na koblihu, kde jsme nechutně bušili kopyty o zámkovou dlažbu, až se celá Hostivař otřásala. Nakonec se mi podařilo odpoutat se od souputníků a cílem jsem proběhnul na pětce první. Ovšem s výraznou ztrátou na mnohé závodníky běžící desítku, takže nešlo samozřejmě o žádný pozoruhodný výkon. V kategorii družstev jsme pak vyhráli i na kratší trati, díky druhému a čtvrtému místu Ondry a Marka. S mírnou ztrátou za nimi doběhl Radek a posléze i Valerie. Ta ještě bude potřebovat něco času k regeneraci těla zhuntovaného porody a kojením. V cíli se zdáli všichni se svými výkony v zásadě spokojení, nikdo neskuhral.

Sluší se pořadatelskému oddílu vzdát hold za přípravu příjemného večera. Jedinou pihou na kráse jinak perfektně zajištěné akce bylo vyhlašování. Zprvu se proslýchalo, že žádné nebude. Potom se ovšem pořadatelé tajnůstkářsky odkejklovali do svého zázemí, kde se různě radili, kalkulovali, a vůbec všelijak špekulovali. Půl hodiny po doběhu posledního závodníka se pak náhle jali vyhlašovat. Tou dobou svěráčtí synové výčepu již samosebou vysedávali v nedalekém Hostivaru, pročež se ceremoniálu nemohli zúčastnit.

Jednalo se o podařený start do letošní sezony. Snad takto hojná svěrácká účast nebyla jen nahodilým excesem a alespoň tu a tam se nám podaří ji zopakovat. Ať už na závodech nebo při rozličných společenských příležitostech. Svatební mayhem z loňska se pochopitelně nemůže opakovat, ale my si jistě něco vymyslíme.

Vojta

Výsledky 10 km (kompletní)

Svěrák	Čas	Umístění
David	39:06	2. (2. v kat.)
Ježour	39:19	3. (3. v kat.)
Honza	39:38	4. (4. v kat.)
Miras	47:25	13. (13. v kat.)

Výsledky 5 km (kompletní)

Svěrák	Čas	Umístění
Vojta	21:54	1. (1. v kat.)
Ondra	22:50	2. (2. v kat.)
Mára	23:06	4. (3. v kat.)
Radek	23:59	7. (5. v kat.)
Valerie	25:22	13. (4. v kat.)