Šumavský pisec Karel Klostermann vyplodil v roce 1909 kus o mlhách na blatech. Právě šedá mlžná zálivka hlavního města, která se objevuje v podvečer a pak se rozplývá až dopoledne, nám dává vědět, že se podzim už opravdu hlásí o slovo. Nejen podle kalendáře, ale i klimatickými podmínkami. SK Svěrák ale běhá dál povzbuzen vědomím, že v zimě bude ještě hůř.

Na úterním tréninku jsme se tentokrát nesešli v plném počtu. Kromě tradičních kverulantů Míry a Elišky, chyběli i zranění Vít a Markéta. Hlavně ženská sekce se tentokrát ocitla doslova v troskách, protože na stadionu nebyly k vidění ani kroužící Míša či Lucie. Všichni ostatní opět obuli toulavé boty a polykali další cvičné metry před důležitou závodní sérií.

S předepsanou tréninkovou dávkou se popasovali Ondřej, Vojta, Radek i Tereza. Marek tradičně žongloval tempařskými úseky jak u Berousků, ale renomé si napravil aspoň tím, že nám ukázal nové tříproužkové boty, se kterými hodlá počechrat drážďanský asfalt na blížícím se desetikilometrovém závodě.

Starosti všem ale udělal hlavně Honza, protože nedokázal odběhat tréninkové dávky, jež si navíc sám naordinoval. Zatím nechceme malovat čerta na zeď, ale v části týmu panují obavy, jak se už za necelé týdny popasuje s maratónskou tratí. Neradi bychom z „Benátek na Labi“ odjížděli s ostudou.

Všechny strasti jsme po tréninku spláchli dobrým mokem podávaným v sousedském pivovaru U Baštů. Vitamíny jsme načerpali z vídeňských párků. Rokovali jsme o důležitých problémech osobních i klubových a příjemně napivení se pak odebrali čerpat síly spánkem.

Už brzy se naskytne mnoho příležitostí vidět naše borkyně a borce přímo v ostrých kláních – závodní kalendář je v následujících dnech a týdnech opravdu nabitý.

10. 10. Běh na Petřínskou rozhlednu

12. 10. Běh o únětickou 10º

20. 10. Morgenpost Dresden Marathon, AOK 10 km-Lauf

10. 11. Velká kunratická

Při prvním říjnovém poklusu duněla Děkanka opět jak fabrika, kde se svěráky točí o sto šest. Téměř kompletní sestava jak pánské (pochopitelně bez „zrádce“ Čurdy a Mirdy-odborníka na personalistiku) tak dámské sekce  poctivě kroužila dle doporučení šéftrenéra Brázdy, který zůstal po nedělních Běchovicích ve smíšených pocitech, kdy na jedné straně obdivuhodně posunul své maximum na desítku, ovšem na druhé straně mu nejmenovaná svěřenkyně kroužila v Běchovicích s rozvázanou botou…

V Běchovicích zasvítili i Vojta s Ondrou, i přesto si nedali pauzu a pěkně se na dráze krmili desítkami metrů s vidinou, že na blížícím se mezinárodním mistrovství svěráků v Německé demokraticé republice proženou nejednoho závodníka.

Kuba nás nejen potešil návrhem na případné svěrácké stejnokroje, ale i novou srnkou do dámské sekce.

Za mamku Vám můžu říct, že mám radost z hojné účasti na další horské tréninkové středisko (přípomínám, že kdo by mohl, vemte si už na pátek dovolenku či sickday), ale proklínám Sedáčka, který pražskému dítěti odpírá možnost bližšího seznámení se s dědinou v severních Čechách, kde máme strávit jen den před útokem na Drážďany.

Svěráku zdar!

Úterý! To je den, kdy členy SK Svěrák nedostanete do kina, do divadla ani do knihovny. Všichni borci a borkyně totiž do večerních hodin mačkají tartan na útulném stadionu na Děkance.

Stejně tak tomu bylo i včera. Po náročném víkendovém soustředění byl trénink postaven na doladění formy před nabitou sérií zásadních závodů. Jen považte: 21. 9. čtvrtmaraton v Babicích, 29. 9. klasická desítka v Běchovicích a přes Únětickou 10 se pomalu proběháme až k Velké kunratické a také prosincovému Hostivařskému kamzíkovi.

Každý tedy poctivě točil čtyřsetmetrové úseky, aby se po nabraném objemu vyladila i rychlost. Všichni poctivě splnili tempo, leckdo to i trochu překopal. Je tedy jasné, že naši fialovo-šedí vlčáci i vlčice jsou už řádně hladoví a natěšení, až se konečně pustí ze řetězu a budou solit soupeře v závodech. Protože přiznejme si to: běhat pouze proti chronometru žádného pořádného bojovníka dlouhodobě neuspokojí. Ale už to přijde!

Po tréninku jsme pak zdolali přiměřený počet iontových nápojů typu pivo a z okna restaurace shlédli kvalitní utkání hanspaulské ligy (vyhráli žlutý nad modrejma). Špekulovalo se nad dopravou do Babic, plánovanou valnou hromadou, ale nechybělo ani vřelé kamarádské klábosení. Držte nám v Babicích palce – půjde o hodně.

Uplynulý chladný víkend strávil kolektiv sportovního klubu Svěrák intenzivní přípravou na nadcházející turné po závodech po celé republice. Za tím účelem bylo třeba odpoutat se od každodenního shonu velkoměsta, tzv. se urvat. A tak jsme se vypravili na Markovu chalupu do Horní Tříče v Podkrkonoší. Vysokohorské prostředí skýtalo jedinečnou šanci pořádně namnožit červené krvinky a drobátko zocelit typicky městsky choulostivá těla jednotlivých atletů. Zavřeli jsme se proto v tréninkových areálech a makali jako magoři!

Trojdenní kostižerné dřiny se zúčastnila kvalitní atletická sestava ve složení Honza, Vojtěch, Miras, Marek, Ondřej, Markéta, Míša, Terka a též hostující Kuba. Po příjezdu na Markovo chalupu, kde se pro její útulnost musel každý cítit úplně jak v Pohádce, byla okamžitě zahájena kolosální výjezdní konference. Zde se jednotliví delegáti vyjadřovali k budoucnosti klubu a přestavovali své vize, později padlo i pár zlých slovíček na adresu absentérů. Konferenci jsme v nočních hodinách uzavřeli mudrováním o vhodnosti užívání chmelového granulátu k výrobě piva a šlo se spát.

Sobota

V sobotu časně ráno jsme započali dopolední tréninkovou fázi. Už snad někdy před jedenáctou stál celý Svěrák nastoupen na zápraží Pohádky a po rozpravě jsme se za pošmourného podzimního počasí klusem vydali do Vysokého nad Jizerou. Tam jsme podle Honzovy doktríny absolvovali nechutný vrchařsko-silový trénink. Jednalo se o klusání do kopce s vloženými cviky a ostrými rovinkami. Po náročném programu konference byl leckdo zkraje poněkud svěrácky sevřený a chvíli trvalo, než se správně tzv. rozbalil a roztáhl. K vrcholům tréninku jistě patřilo provádění vyčerpávajících žabáků. Kdo to šulil jako já, okrádal spíš než společnost hlavně sám sebe. Všichni ale slušně odtrénovali kumulovaných 8 až 11 kilometrů, a tak jsme se přesunuli zpátky na Pohádku. Doplnili jsme cukry formou Markovo výtečných těstovin a začali se připravovat na odpolední tréninkovou fázi.

Té se již zúčastnil i věčný šplhoun Kuba, který se zatím marně snaží udělat dojem na kádrováky z našeho HR, aby ho přijali do klubu. Tentokrát kvůli tomu dopoledne zaběhl pěknou třicítečku na Dvoračky a zpět. Druhá fáze spočívala ve středně dlouhém klusu ve volném tempu. Počasí se vybralo a zasvítilo nám na to i slunce. Každá ze skupin absolvovala přiměřeně dlouhou trasu v délce přes 10 km, řádně opepřenou poctivým horským převýšením. To působilo nejen nekřesťanská muka v podobě dlouhých krpálů, ale i technicky náročné seběhy.

Po takové tréninkové dávce se pochopitelně přihlásila o slovo bolest svalů, kloubů a kostí, a tak došlo i na protahovací cviky a maštění se francovkou. Večer jsme pak opékali brilantní regenerační buřty, které pořídil Ondra v jednom z vinohradských obchodů s tímto typem sortimentu. Jejich mimořádný regenerační efekt jsme ještě znásobili pivem a vínem, které jsme společně konzumovali během večerního společenského programu. O půlnoci některé z nás přepadl strašlivý hlad. Pod patronací Honzy jsme tedy ještě připravili chutné aglio olio. Saturováni jsme se posléze odebrali do svých kyslíkových stanů čerpat síly na dřinu nadcházejícího dne.

Neděle

Nedělní ráno bylo ještě o fous sychravější než to sobotní. Dokonce se spustil vytrvalý déšť. Přesto jsme se auty vypravili na Jizerku popasovat se s dlouhým během v prostředí Jizerských hor. Každá z tréninkových skupin zde absolvovala 11 až 18 km v běžecky náročném, ale o to krásnějším okolí Jizerské magistrály. Následovalo už jen vyklizení Pohádky, společný oběd a odjezd zpět do Prahy. Tak či onak, soustředění byl jeden velký sukces. Každý Svěrák si z něj jistě odvezl fůru zážitků, poznatků i zkušeností. A hlavně slušnou fazónu, a tak myslím, že příští týden v Babicích nikdo nezkape.

Vojtěch

PS: Ve vaně jsem si před chvílí skoro čtvrt hodinky zálibně prohlížel svůj kvadriceps zocelený žabáky. Nádhera!

 

 

 

12. září si připomínáme smrt Johnyho Cashe, 11. září si celý svět bude pamatovat jako den teroristických útoků. Ale 10. září zas bude v kronikách SK Svěrák zapsáno coby den, kdy většina členů a členek kvalitně potrénovala a natočila další kilometry na své tachometry.

Ačkoli povětrnostní podmínky se nejprve nezdály optimální (prostě chcalo), sešli jsme se v hojném počty na stadionu, který už pomalu místní Spartak přepouští našemu oddílu. I počasí se nakonec umoudřilo a tak pod krásnou duhou mohlo několik párů běžeckých bot nasávat vodu z promoklého tartanu.

Šéftrenér Honza předem rozeslal tréninkový plán na míru ušitý každému podle výkonnosti, přičemž veškerá snaha by měla vyústit v oslňující výkony na babickém čtvrtmaratonu. Potěšující byl hlavě fakt, že všichni se po skončení tréninkové jednotky tvářili, že ještě mají velké rezervy. Pokud někdo jen dělal machra, tak se zřejmě se zlou potáže, až se v budoucnu přitáhnou šrouby.

O nadcházejícím víkendu se fialovo-šedá equipa přesune do Vysokého nad Jizerou, kde se bude konat vysokohorské soustředění. Náročné terény prověří naše nohy a řídký vzduch napomůže vytrvalosti. O průběhu budeme samozřejmě záhy informovat.

S babím létem se začíná směrovat forma na Babice. První zářijový trénink se opět těšil velmi hojné účasti v dámské i pánské sekci. Na začátku jsme krátce prodiskutovali průběh Cyrilova běhu a dospěli jsme k názoru, že Sedlo, Vojtas a Vít pravděpodobně nebudou patřit mezi největší talenty orientačního běhu v našem mančaftu. No, a pak už všichni začali usilovně kroužit, aby si splnili svoje předepsané tréninkové dávky. Nezdolné borkyně a chrabří jinoši z SK Svěrák vířili po oválu až do tmy. Boďas jim při tom s čelovkou dělal světlušku. Jestli bude naše forma podpořena kvalitním soustředěním, jistě nás na podzim čeká sklizeň skvělých výsledků a osobních rekordů.

Oddíl pokračuje ve svém tréninkovém programu. Stálým hostem se stává Boďas a dámská divize se úspěšně rozrůstá a dokonce vykazuje lepší docházku. 20. srpna se před valnou hromadou objevil i odpadlík Veselík, který si tak zachránil krk a s Márou zbytku týmu připomněli, že se věnujeme i sprintům. Zatím poslední trénink 27. srpna už panovalo počasí v duchu babího léta. Honza a Vojta sdíleli dojmy z absolvovaného Pilman triatlonu, Radek a Vít se k nim připojili v rekonvalescenční pyramidě. Boďas ukázal, kde leží budoucí limity týmu. Markéta, Míša, Tereza a Tereza točily kilometrové úseky. Z pana vrátného se pomalu, ale jistě stává fanoušek oddílu.

Poslední dva tréninky se nesly ve znamení krutých veder. Ale ani tropické teploty neměly šanci zohýbat železná ramena Svěráku.

30. 7. se na tréninku poprvé ukázala Lucka, 6. 8. zase zavítal Boďas. Oba tréninky obsahovaly náročné pyramidy a u některých členů také nespočet přeskoků a kliků;-) Pan vrátný se snad konečně naučil,  že bez znalosti SK Svěrák daleko nedojde, my jsme zase zakusili nevybíravé metody bafuňářů místních fotbalistů,  kteří nás doslova vykropili z hřiště,  kde jsme se jali po tréninku naboso vyklusat. Na druhém zmíněném tréninku jsme pod taktovkou Máry upekli Cyrilův běh, máme se poslední srpnový pátek věru nač těšit!