Svěrák dokáže nejen svírat, ale při zařazení zpětného chodu i tvrdě otevírat, je to stroj k nezaplacení. A na Babickém Trailu jsme otevřeli parádně.

Devět a půl Svěráků, kteří dokončili rozblácený čtvrtmaraton, si zaslouží hned v úvodu natvrdo vyjmenovat: Tereza, Míša, Markéta, Valerie, Mára, Vojta, Honza, Ondra, Radek a (Kuba). Aby byl výčet osazenstva kompletní, je nutné připomenout i vzornou kustodskou práci Víta, který kvůli palcové indispozici nemohl vlétnout na trať, o to lépe ale řídil, fotil, hlídal, povzbuzoval a zevloval po trati.

Babice nás přivítaly v komornější atmosféře než loni, i počasí bylo více minimalistické a připomínalo nám, že podzim už klepe na dveře. Po vyzvednutí všech nutných závodních propriet jsme měli dostatek času prozkoumat terén a připravit se k závodu. Asi po čtvrthodině chůze v protisměru závodu, kdy ti z nás, kteří již v Babicích závodili, poučovali zbytek týmu o záludnostech této trati, jsme zjistili, že jdeme bez Radka. Každý ať si sáhne do svědomí, nechat člena týmu v prostoru startu, to se prostě nedělá. Radek vzal ale celou lapálii sportovně, méně sportovně už uvažovali někteří členové, kteří při exkurzi po trati důmyslně zkoumali, zda by ji nebylo možné tzv. seknout.

Rozcvičování pojal Svěrák kolektivně, rozestoupeni v mohutný kruh povzbuzovali jsme se při protahování takovým tím typickým neurčitým tlacháním, jež má trochu rozptýlit předzávodní stres a trému, která prostě nejde odpárat ani svěrákem.

Zatímco Vít si vychutnával lahodná a hořká piva, která i tentokrát v Babicích spolu s dalšími výbornými pochutinami sváděla oko běžce a rozptylovala jeho soustředění před výstřelem, závodící Svěráci už se šikovali na start, který byl letos kvůli stavebním pracem posunutý do lesa. Trať pak byla o chybějící metry prodloužena technickou a náročnou pasáží zhruba ve své polovině, o které by Vojtěch mohl barvitě vyprávět.

Poslední povzbuzení, předstartovní foto a pak už byl každý Svěrák odkázaný sám na sebe. Trať byla náročná a pro mnohé se jednalo o první pořádný závod (sorry Máro;-) nebo o nejdelší trať, na které kdy závodili, i proto nezbývá, než před těmito členkami a členy smeknout.

Třetí místo vybojoval Kuba a není pochyb o tom, že kdyby si nemusel stále říkat „Jsem Pomalý kluk, Pomalý kluk“ a soustředil všechny své síly do Svěráku, nebyl by tak pomalý a mohl zacinkat i něčím fajnovějším než bronzem, ale 38:13 budiž.

Já jsem doběhl na šestém fleku za 39:55, pak proťal cílovou pásku Vojta (44:15) následován Radkem (44:40), oba se vešli do první třicítky, Markéta (50:45) doběhla desátá mezi ženami, Ondra (51:58) a Mára (54:02) sevřeli každý z jedné strany polovinu startovního pole, Míša (54:58) s Valerií (56:19) se prorvaly do první dvacítky žen a Tereza (59:13) prokázala vynikající vůli, když i přes žaludeční problémy mazácky doběhla pod hodinu.

Po závodě jsme si vychutnali mastné a chmelové dobroty, slyšeli při vyhlašování vítězů z úst moderátora jméno našeho slovutného klubu, a mohli jsme se tak s pocitem úspěchu přesunout zpět do Prahy.

Svěráku čest a více podobných závodů!

 

Velká škoda, že na prvním ročníku Cyrilova běhu do vrchu chyběly televizní kamery. Toto sportovní klání by totiž diváky muselo zvedat z křesel. O překvapení věru nebyla nouze. Někteří outsideři obsadili stupně vítězů a řada favoritů doslova propadla.

V pátek 30. srpna se krátce před sedmou hodinou deset reprezentatek a reprezentantů SK Svěrák postavilo na start 1. ročníku Cyrilova běhu do vrchu. Tento závod měl znovu prověřit výkonnost a hlavně charakter oddílu.
Od samého začátku probíhalo vše podle předpokladů. Startovní pole se roztáhlo podle výkonnosti a dal se očekávat v podstatě nudný, předpokládatelný závěr. Jenže sport dokáže psát příběhy, jaké by si často ani ten nejlepší spisovatel nevymyslel. V běhu totiž nezáleží pouze na formě, ale ti opravdu špičkoví závodníci musí mít i dostatek fištrónu.
Nedostatek soustředění nakonec svedl tři běžce z trati a rozcupoval jejich medailové naděje. Ale jak tomu bývá, se sportovním neštěstím jedněch jde ruku v ruce štěstí druhých. A tak se nakonec radovali závodníci, od kterých nikdo umístění na čele závodu nečekal. Výkonnost a orientaci měl tentokrát nejlepší Radek, který se nakonec stal historicky prvním vítězem závodu, v kategorii žen pak nedala soupeřkám šanci Markéta. Doplňme ještě, že na stupně vítězů se nakonec dostali i Ondřej (2.) a Marek (3.), svůj premiérový závod v dresu SK Svěrák cennými kovy ozdobily i Tereza (2.) a Míša (3.)
Věnujme ještě trochu prostoru poraženým. Výkony Vojty a Honzy rozhodně nebyly z nejlepších, ovšem ostuda, kterou předvedl Vít? Tu si budeme pamatovat dlouho. Trať dlouhou něco přes dva kilometry zdolal nakonec v čase 53:33. Tento holý fakt vystačí za všechny komentáře. Můžeme být nakonec ještě rádi, že jsme nemuseli platit vrtulník s termovizí.
Na závěr musíme poděkovat Markovi za uspořádání kvalitního podniku, jeho příbuzným za pomoc při organizaci a Boďasovi za časomíru. Hlavní pozitiva, která vyplynula z tohoto běhu, jsou jasná: výkonnostě slabší běžci nabrali sebevědomí do dalších závodů a pro naše nejlepší závodníky se jednalo o velkou výstrahu, aby do budoucna neusnuli na vavřínech.

Výsledky Cyrilova běhu do vrchu (slunečno, 23 °C)

Muži:
1. Radek 10:38 TR
2. Ondřej 12:42
3. Marek 13:33
4. Vojta 19:45
5. Honza 19:46
6. Vít 53:33

Ženy:
1. Markéta 12:27 TR
2. Tereza 13:33
3. Míša 13:36
4. Valerie 13:46

21. srpen je vnímán českým národem jako den prohry. Nezalekl jsem se ovšem smutného výročí a vydal se otestovat svou formu na středních tratích. Kam jinam než na tradiční atletický meeting do legendární Houštky.

Po zdravotních problémech a tréninkových i závodních výpadcích jsem popravdě žádné velké výsledky neočekával. Při pohledu na prořídlé startovní pole v minulých ročnících jsem si ale říkal, že by klidně mohla být bedna, kdybych trať aspoň zdolal. Podobné úvahy ale vzaly rychle za své. V závodní kanceláři jsem na prezentaci zjistil, že na start se postaví celkem 13 borců z věhlasných oddílů a že se budu poměřovat s kucíma, kteří mají zaběhlé letošáky na kilometru hluboko pod 2:30 (tempo 14 – 15 vteřin na 100 m!!!) . V tu chvíli bylo jasně, že takzvaně zametu.

Při rozklusávání a protahování jsem se necítil úplně dobře. Nevím, jestli to bylo z nervozity, anebo se na mně podepisují následky valné hromady předchozího dne. Stále jsem navíc cítil pochroumané koleno, což mi na klidu rozhodně nepřidávalo. A tak ani báječné počasí, které atletice opravdu přálo, nezahnalo chmury z mé hlavy.

Škoda, že neexistuje předstartovní fotografie. Na startovací čáře se skvěli borci jen v dresech špičkových klubů. Dukla, Spartak, Slavia… a také fialovo-šedý trikot SK Svěrák! Po výstřelu, který vypustil ohaře na trať, jakoby na mě začala působit magie staroboleslavského stadionu. Místo je to opravdu stvořené pro velké výkony, však tu také v historii padlo 32 světových rekordů!

Za zbytkem startovního pole jsem se, pravda, dlouho neudržel. Ale na své poměry jsem běžel jako vítr. Na problémy s kolenem jsem zapomněl a postupně odkrajoval metr za metrem z kilometrové distance. Ještě v půlce závodu jsem tlačil tempo pod 3:30. Poté, co mi zazvonili do poslední čtyřstovky jsem ještě více zatlačil na pilu a podle mého pocitu jsem zrychlil. Ale pravdou bylo, že jsem zjevně začal tuhnout jak cement.

Každopádně, ani jsem se nenadál a proběhl jsem před slušně zaplněnými ochozy cílem. Kouknu na stopky a čas 3:43… Hodně solidní! Když vezmu v úvahu zdravotní lapálie a že jsem letos na tréninku zaběhl kilometr nejrychleji za 3:45, tak prostě sukces. A navíc! Oficiální čas nakonec 3:42:82. Nádhera!

Když pak v cíli trenér slávistických vytrvalců Martin Cvetler (brousí do dokonalosti například bratry Edelmany) před svými svěřenci uznale prohlásil, že právě viděli největší SPORTOVNÍ výkon dne, bylo mi jasné, že jsem v reprezentaci svěráčích barev nezklamal.

I přes fakt, že jsem cílovou čáru překonal ze startovního pole poslední, všem jsem ukázal, že atributy jako odhodlání, odvaha a síla našemu klubu opravdu nechybí. Zkrátka toto klání mi dalo opravdu hodně. Kdo nebyl, prohloupil: kvalitní konkurence, krásný stadion, ideální počasí. Co víc si přát!

Ondřej

V sobotu 10. srpna se torzo Svěráku vypravilo hájit agresivně fialové barvy do Kutné hory na Dačického 12. Závod nesoucí jméno slavného renesančního bouřliváka Mikuláše Dačického zaujal příjemnou atmosférou a atraktivní tratí v okolí středočeského městysu. Též počasí vyšlo krásně a z lehkoatletického hlediska panovaly parádní podmínky. 

Svěrák na členité dvanáctikilometrové trase převážně v terénu rozhodně neudělal ostudu. V dobře obsazeném poli čítajícím 180 závodníků se všichni Svěráčtí umístili v první čtvrtině. Nejlepším výkonem se zaskvěl Jan Sedláček, který výtečným časem 45:40 (km@3:50) suverénně ovládl kategorii nejlepší Sudeťák. A i v oficiální kategorii mužů se nejspíš umístil v první desítce. Slušně jsem si vedl i já, když jsem v čase 48:35 těsně uhájil první místo v kategorii hipsterů před chlapíkem s přehazovačkou, kterej mi v závěru ale opravdu nepříjemně šlapal na paty. A pořád to stačilo na umístění těsně za hranicí dvacítky. Soutěž zrádců zase vyhrál náš Vít Čurda v pěkném čase 50:30. V kategorii Valachů bral první místo opět náš Radek Červienka (51:00).

Závod to byl tedy vydařený. Podařilo se nám opanovat téměř všechny kategorie, které jsme si vypsali, a ani v té oficiální jsme si nevedli vůbec zle. Navíc jsme opět zaujali dresy – jméno Svěráku nejednou zaznělo z úst moderátora. Je to sice zatím drobečková práce, ale náš klub pomalu získává slávu a uznání po celém středočeském kraji. Závod pořádal místní Club deportivo Kutná hora a nutno říct, že se toho zhostil velmi dobře. Od kluků se budeme v budoucnu při pořádání našeho závodu hodně inspirovat.

Vojtěch

V úterý 18. června se vypravilo sedm z osmi členů SK Svěrák na rovinatou trať v Klánovickém lese. Teploty vysoce přesahující 30 stupňů a hlavně nové dresy nakonec našim borcům a borkyni sedly. Do pomyslné klubové vitríny jsme získali první zlatou medaili.

Naše jediná závodnice na trati Markéta Kučerová totiž zvládla šest klimetrů ve skvělém čase 26:45 a suverénně opanovala kategorii žen do 34 let. Tento výsledek přináší týmu velkou radost a zároveň úkol pro funkcionáře rozšířit řady našeho ženského oddílu.

V nadupané kategorii mužů do 39 let jsme sice na vavříny nedosáhli, ovšem výkony odevzdané na trati zaslouží hluboké uznání. Jan Sedláček se zaskvěl výkonem pod 22 minut a šestou příčkou. Do elitní desítky se vešel i celkově osmý Vojtěch Kučera. Trojice Vít Čurda, Radek Červienka, Miroslav Veselík utvořila fialovou hradbu na patnácté až sedmnácté příčce a vše ještě jistil z dvacáté pozice Ondřej Píša.

SK Svěrák tedy na sebe opět výrazně upozornil. Skvělá umístění podtrhl i vizuálně. Nové dresy totiž zafungovaly přesně podle představ. Síla, která z nich sálala, zastrašila nejednoho soka. Doufejme, že nám přinesou štěstí i do dalších klání, v budoucnu nás jich čeká ještě hodně.

Ondřej

V úterý 18. června vyrazí SK Svěrák v hojném počtu bojovat o vavříny v běhu Vidrholcem. Čeká nás 6 kilometrů rovinatých tratí po lesních cestách v okolí Klánovic. Konkurence bude nemalá, ale brousíme si zuby na Žižkovské tygry. Pokud dorazí objednané drezy, měl by soupeře sevřít už jen pohled na naši fialovo-šedou hradbu seřazenou na startu.

Každého fanouška s transparentem SK Svěrák odměníme obdivným pohledem!

Více o běhu zde: http://www.behej.com/zavod/9239-beh-vidrholcem

Honza