Neprůhledná voda, průhledné triky konkurentů (hlavně Džalaje), nechutné kopce, chutné rizoto v cíli, Svěrák rozjetý na nejvyšší stupeň, ale na stupni vítězů Svěráková. Takové bylo Mistrovství ČR ve středním triatlonu Pilman 2013 – plné kontrastů, zvratů a extrémů.

Ale protože všechna voda nakonec steče dolů a Stázina se dostane Kubovi za ženu, dostali se i oba zástupci svěrácké tridivize do cíle v celku, pouze s pár šrámy na těle a na duši (ano, když tě předbíhá holka ročník 77 a říká: „Zkus to za mnou ještě,“ a ono to samozřejmě nejde, tak to prostě bolí;-)

Pomyslnou pásku protnul v cíli jako první Vojtěch Kučera za 5:29:37 (37:31-3:09,16-1:39,16), Jan Sedláček dokončil v čase 5:49:07 (42:00-3:26,44-1:34,21). Úvodní plavbu s dotací 1,9 km opepřil výběh z vody po prvním kole, ale především špatný odhad pořadatelů v kombinaci se sníženým stavem Pilské nádrže: „Kdyby chlapi tolik nechlastali, mohli to prostě posunout o 100 metrů vedle a byl by klid,“ komentoval situaci jeden z pořadatelů. Zhruba ve dvou třetinách okruhu totiž narazily plavecké ruce na bahno a nějakých 50 metrů hejno rybníkem běželo po kolena ve vodě a po kotníky v blátě. I přes tuto kuriozitu si ale oba svěráci zlepšili plavecký osobák a vbíhali do depa s nadějnými vyhlídkami.

Cyklistická část, která tentokrát činila neobvyklých 93 km, ukázala všem závodníkům ve třech okruzích, co je to Vysočina. Narovinu se tu rozhodně nehrálo, samý výjezd, sjezd a šikana. Na rozdíl od Czechmana ale byla trať suchá a počasí až na občasné větrné poryvy optimální. A právě v této části trati ukazoval zmíněný Džalaj, budoucí vítěz, své nechutné tríčky a kejkle. „Když se kolem mě mihnul, musel bych být asi úplný blbec, abych nepoznal, že kola jeho stroje pohání i něco víc, než jeho nohy,“ nechal se slyšet jeden ze závodníků. Upřímně, držet na trati tohoto profilu průměr 38 km/h není normální.

Běžecká část už jenom vyšperkovala celkovou úroveň závodu, půlmaratón si neodpustil tři stoupání, ve kterých nebylo hanbou chvíli i jít. Pořadatelům je třeba vzdát čest, protože občerstvovačky byly rozmístěné optimálně, a to se víc než hodilo.

A jak píše Jára Foglar v knize Boj o první místo: „A najednou ho něco měkce řízlo do prsou, jen tak docela lehce – jako papír. To vběhl Petr do cílové pásky!“ Pilman byl úspěch, hodně vydřený, doprovázený neobvykle silným předzávodním stresem, ale o to více odměněný pozávodní nirvánou. Vidět pak na stupních vítězů Dášu Svěrákovou – to už byla jen taková sladká tečka.

Tridivize děkuje Valerii a rodině Kučerovic, která v průběhu závodu naše barvy mohutně povzbuzovala, a pevně doufá, že příště o triatlonu uslyší až v roce 2014;-)

Honza