Brambory z Ladronky pro Svěrák

Závody

Připadám si jako taková obilnice Svěráku. Po srpnové pšenici tentokrát –  byť jen symbolicky – přidávám do klubové kasy snůšku brambor. Poslední díl seriálu RunTour 2013 o distanci 10 km (údajně, k tomu se ještě vrátím) se odehrával v krásném postbabím létě na Ladronce. Svěrák získal čtvrtej flek za čas 37:04.

Ladronka byla vysoce nasycena běžci všech somatotypů, úrovní a ano – i barev;-) Protože ve Svěráku se neběhá pro radost, dobrý pocit nebo nedejbože pro charitu či nějaké vyšší cíle, jak je to teď v módě,  nýbrž jdeme tvrdě po výkonech, umístění, slávě a penězích pro klubovou kasu, začal jsem hned před závodem připravovat půdu pro co nejjednodušší cestu za bednou. Hodboď byl tentokrát ze hry, zavázal se odvodit závod jednomu slepci, což ho sice šlechtí, pro mou kalkulaci to ale znamenalo jediné, přede mnou nebude.

Horší už to bylo s Pavlištou – i kdybych se rozkrájel a zkracoval trať na každém rohu, tady bych si vylámal zuby, 31 minut je 31 minut, to prostě nevymyslíš. Zkoušel jsem proto s Víťou, přecijen bývalým spoluatletem ze Slovanu, po celou dobu závodu udržovat blízký kontakt (jak ukazuje fotografie níže) a zkoumal jsem před závodem, zda bych mu nemohl nenápadně alespoň naříznout šlachu. Ale ačkoliv je to chlapík šlachovitý, nebylo to k tomu, mistr je mistr, třásla se mi ruka.

Na startu dělal šou Gondík, kterej sice nemohl znamenat konkurenci, ale hloupě se tam motal, až jsem měl strach, že o něj na začátku zakopnu. Po startu zmizel Pavlišta s Olejníčkem, ale pak už jsem tam byl já, třetí flek mě dva kiláky znervózňoval, jeden bezejmenný bojovník mě tohoto pocitu na třetím kousku bohužel bezcitně zbavil a po něm ještě první žena, před kterou hluboce smekám… Ono 36:35 na této trati, kterou organizátoři podle všeho naměřili o nějakých 300 metrů delší (Pavlištovo a Hodboďovo Garmin-měření a moje naprosto nesmyslný mezičasy na jednotlivejch kilákách – např. 3:23 – 3.55 – 3:26 – kdo zná moje strojový tempo, správně zvedá obočí) to je prostě na ženu výborný výkon.

Ačkoliv jsem si po celou dobu v duchu opakoval slova šéftrenéra jedné nejmenované svěrácké divize, která zatím nevykazuje žádné výsledky, a zároveň borce, který mě na Cyrilovi sfoukl jako svíčku: „Až budete vozit medaile, pak se budeme bavit,“ nepodařilo se mi na bednu prorvat a vše skončilo tím nejméně příjemným umístěním. Ale díky i za to.

A na závěr dobrá zpráva pro Svěrák – pro mnoho lidí představuje Svěrák tajnou metu, které by jednou chtěli dosáhnout. Paní Hodboďová (Kubova mamka) projevila zájem o členství v případné SeniorWoman divizi. Nejdřív ovšem musíme zapracovat na naší Woman divizi, protože paní Hodboďová se nestydí sázet desítku po 47, což by mnoho našich mladých žen zatím jistě zahanbilo;-)

Svěráku čest!

DSC_057920131005_141152

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *