Na pouťáku v Prokopáku

Závody

Dva jarní závodní vrcholy už má SK Svěrák úspěšně za sebou. Po velice dobrém představení na Pečecké desítce a hlavně berlínském půlmaratonu přichází čas radostných menších závodů – takzvaných pouťáků. Jeden jsme si o první dubnové neděli střihli v Prokopském údolí.

Běh Prokopským údolím sice patří k menším podnikům, zato už do historie zapsal svůj 17. ročník a pomalu si získává přízvisko „tradiční“. Závod oplývá nízkým startovným (tatranka v ceně) a přátelskou atmosférou. Je tedy velká škoda, že se letos na start postavila ve fialovo-šedých barvách jen šnekolendparta.

Ačkoli jsme se v pošmourném dni sešli v dobrém rozmaru, nutno přiznat že příprava na závod nebyla úplně ideální. Šli jsme do toho jen týden po půlmaratonu – takže ne zcela zregenerovaní. Honza se den předem protáhl sedmdesátikilometrovým výletem na kole a Marek lupnul čtyři lahve vína. Já se na kole projel jen třicet kilometrů, ale i tak jsem si udělal pěknou žízeň na večerních osm kousků.

V 11:30 po zaznění startovního výstřelu jsme se vydali na dva kopcovité okruhy. V úvodním seběhu to ještě šlo, ovšem hned v prvním mírném stoupání jsem zjistil, že nohy tentokrát úplně lehké nebudou. Tratí jsem se protrápil a časté střídání výběhů a seběhů mi tentokrát vůbec nechutnalo. Nakonec jsem se dopotácel do cíle v čase přes 28:30. Sice jsem si vylepšil traťový osobák o tři minuty, ale nutno přiznat, že jsem pomýšlel výše. Přece jen při své loňské  účasti jsem zdaleka nebyl v takové fazóně, jelikož se jednalo o můj první závod obnovené běžecké kariéry. Letošní tempo kolem 4:30 v kopcích ale odpovídalo aspoň slušnému tréninku.

Honza se rval srdnatě více vpředu a před startem jsme ho šacovali na kandidáta medaile. Jeho čas přes 25 minut na první trojku ani zdaleka nestačil, zaostal i za svou premiérovou účastí z roku 2007, ale potvrdil aspoň roli lídra oddílu. Marek zaslouží uznání za dokončení závodu, jelikož na trati zanechal kromě sil i něco z lahodných vín konzumovaných předešlého večera. I když proťal cílovou čáru v čase přes třiatřicet minut, aspoň ukázal charakter oproti většině týmu, která asi raději okopávala záhony na chalupách (co jiného mají lidi o víkendu na práci?).

I když tedy letošní Běh Prokopským údolím nebyl z pohledu SK Svěrák extra úspěšný, užili jsme si aspoň příjemné běžecké dopoledne. Naběhané kilometry navíc jistě zužitkujeme v budoucnu, protože jak se říká: Nejlepším tréninkem je závod!

Ondřej

svěrák

trať

ondřej

marek

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *