Na Vídrholec zase pro vítězství

Závody

Běh Vídrholcem by se mohl zdát býti běžným pouťákem, pro SK Svěrák má ale tento závod velký význam. Loni jsme tu totiž poprvé představili své dresy a zároveň zásluhou Markéty ukořistili také první vítězství. Proto jsme ani letos nemohli v Klánovickém lese chybět.

Ačkoli byl start závodu stanoven na příjemných 18:45 a mezi Klánovicemi a Prahou jezdí pohodlný šinkansen, byla letošní účast poměrně slabá. Kvůli šetření sil na blížící se půlmaraton jsem se připojil k výpravě pouze jako bafuňář a morální podpora. Na trať se tak vypravili jen Markéta, Tereza a Vít, doplnění ještě spřátelenými běžci Irenou a Ježkem. Kromě slabé účasti je nutné ještě vyčinit Vítovi, který nechal fialovo-šedý dres ve svém dětském pokojíčku a vypravil se na lesní stezky jak hobík.

Do dějiště podniku jsme dojeli s dostatečným předstihem. V pohodě se stihlo rozklusání, protažení a já si zatím opatřil v nedaleké nálevně kelímkáč, abych nefandil naprázdno. Došlo i na tradiční okounění, bohužel opět doprovázené řečmi o tom, jak se jistým osobám nechce závodit. Jmenovat nebudu, ale kvůli četnosti tohoto neblahého jevu, všichni svěráci jistě vědí, o kom jde řeč.

Nejzkušenější borec výpravy Ježek se na startu zachoval jako študák, když si zapomněl vzít číslo. Výstřel byl sice kvůli němu pozdržen, ale i tak se musel pustit do závodu s lehkou ztrátou a obíhat masu běžců lesem. Při pohledu na tuto klauniádu jsem byl rád, že odmítl mou nabídku na zapůjčení svěráckého dresu, protože to by mě hanba fackovala.

Se smečkou psů a zmiňovaným kelímkáčem jsem se přesunul k náběhu do dlouhé cílové roviny, abych kolegy podpořil mohutným fanděním do psoledních metrů a pořídil jim i památeční fotografie. Jako první se hnal do cíle i přes zbabraný start Ježek. Oproti loňsku ale vypadl z medailových pozic a opatřil si do sbírky pěknou bramboru. Vít se tentokrát taky pěkně rozbalil, i když jsem si ho kvůli chybějícímu dresu téměř nevšiml, každopádně lupnul pěkné 9. místo. Markéta sice doběhla celkově druhá mezi ženami, ale v kategorii to bezpečně stačilo na obhajobu vítězství (navíc si opět povodila i Hekající bábu). Irena se přihlásila o členství ve Svěráku srdnatým výkonem a 3. místem, když za sebou nechala i rovněž dobře běžící Terku (4. místo).

Bohužel jsme se o vítězství Markéty dozvěděli až zpětně z výsledkové listiny, přímo na místě jsme kalkulovali s druhým flekem. I tak jsme ale šli závod oslavit do nedaleké hospůdky. Opět jsme měli v zásobě kupu zajímavých témat a historek, humor nám šel od ruky a řeč jsme vedli do nočních hodin. Bývá zvykem utrousit i nějakou tu jedovatou poznámku na adresu absentujících členů, tentokrát to odnesl trenér, který místo dohledu na trati, raději seděl v práci a pěkně si počuměl. Na cestu zpět jsme nafasovali ještě pivínko do petky, to kdyby nás náhodou přepadla ve vlaku nečekaná žízeň.

Závodní večer v Klánovicích byl tedy opět velice kvalitní. Všichni závodící podali pěkné výkony a užili jsme si tradičně i hodně bžundy. Věříme, že minimálně stejně vypečeně se vydaří i výlet na olomoucký půlmaraton.

Ondřej

Výsledky ke stažení zde

vídrholec

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *