Běh Vídrholcem by se mohl zdát býti běžným pouťákem, pro SK Svěrák má ale tento závod velký význam. Loni jsme tu totiž poprvé představili své dresy a zároveň zásluhou Markéty ukořistili také první vítězství. Proto jsme ani letos nemohli v Klánovickém lese chybět.

Ačkoli byl start závodu stanoven na příjemných 18:45 a mezi Klánovicemi a Prahou jezdí pohodlný šinkansen, byla letošní účast poměrně slabá. Kvůli šetření sil na blížící se půlmaraton jsem se připojil k výpravě pouze jako bafuňář a morální podpora. Na trať se tak vypravili jen Markéta, Tereza a Vít, doplnění ještě spřátelenými běžci Irenou a Ježkem. Kromě slabé účasti je nutné ještě vyčinit Vítovi, který nechal fialovo-šedý dres ve svém dětském pokojíčku a vypravil se na lesní stezky jak hobík.

Do dějiště podniku jsme dojeli s dostatečným předstihem. V pohodě se stihlo rozklusání, protažení a já si zatím opatřil v nedaleké nálevně kelímkáč, abych nefandil naprázdno. Došlo i na tradiční okounění, bohužel opět doprovázené řečmi o tom, jak se jistým osobám nechce závodit. Jmenovat nebudu, ale kvůli četnosti tohoto neblahého jevu, všichni svěráci jistě vědí, o kom jde řeč.

Nejzkušenější borec výpravy Ježek se na startu zachoval jako študák, když si zapomněl vzít číslo. Výstřel byl sice kvůli němu pozdržen, ale i tak se musel pustit do závodu s lehkou ztrátou a obíhat masu běžců lesem. Při pohledu na tuto klauniádu jsem byl rád, že odmítl mou nabídku na zapůjčení svěráckého dresu, protože to by mě hanba fackovala.

Se smečkou psů a zmiňovaným kelímkáčem jsem se přesunul k náběhu do dlouhé cílové roviny, abych kolegy podpořil mohutným fanděním do psoledních metrů a pořídil jim i památeční fotografie. Jako první se hnal do cíle i přes zbabraný start Ježek. Oproti loňsku ale vypadl z medailových pozic a opatřil si do sbírky pěknou bramboru. Vít se tentokrát taky pěkně rozbalil, i když jsem si ho kvůli chybějícímu dresu téměř nevšiml, každopádně lupnul pěkné 9. místo. Markéta sice doběhla celkově druhá mezi ženami, ale v kategorii to bezpečně stačilo na obhajobu vítězství (navíc si opět povodila i Hekající bábu). Irena se přihlásila o členství ve Svěráku srdnatým výkonem a 3. místem, když za sebou nechala i rovněž dobře běžící Terku (4. místo).

Bohužel jsme se o vítězství Markéty dozvěděli až zpětně z výsledkové listiny, přímo na místě jsme kalkulovali s druhým flekem. I tak jsme ale šli závod oslavit do nedaleké hospůdky. Opět jsme měli v zásobě kupu zajímavých témat a historek, humor nám šel od ruky a řeč jsme vedli do nočních hodin. Bývá zvykem utrousit i nějakou tu jedovatou poznámku na adresu absentujících členů, tentokrát to odnesl trenér, který místo dohledu na trati, raději seděl v práci a pěkně si počuměl. Na cestu zpět jsme nafasovali ještě pivínko do petky, to kdyby nás náhodou přepadla ve vlaku nečekaná žízeň.

Závodní večer v Klánovicích byl tedy opět velice kvalitní. Všichni závodící podali pěkné výkony a užili jsme si tradičně i hodně bžundy. Věříme, že minimálně stejně vypečeně se vydaří i výlet na olomoucký půlmaraton.

Ondřej

Výsledky ke stažení zde