Pojizerský kros: Když ani tloustnout nestačí

Závody

Středočeská obec Bradlec hostila už po pětadvacáté běžecké klání zvané Pojizerský kros. Zmlsaní ostravským úspěchem, kde jsme si k vítězství správně vyčíhli štafetový závod, nás do mladoboleslavského okresu zatáhlo lákadlo ne moc často vypisovaných váhových kategorií, které nám takzvaně měly hrát do not.

Co lepšího dělat v sobotu než brzy vstát a vypravit se závodit. Tentokrát jsme utvořili chatrný dvoučlenný tým pouze se Sedlem, ovšem na trati jsme rozhodně nechtěli nechat nic zadarmo. Do Bradlce jsme dorazili s bezpečným předstihem po deváté. Zázemí bylo strategicky umístěné v místním hostinci Na Rozhledně. K přihlášce za lidových 50 Kč dostal každý obligátní tatranku. Rozhodčí nás navíc převážili a krásně jsme tak zapadli do plánovaných váhových kategorií. Honza do lidské 75-80, já pak mezi početně nejnadupanější tlusťochy nad 80 kilo. Vzhledem k vyšperkované startovní listině obsahující jména jako Čivrný, Miler nebo Hostička, jsme své očekávání upínali právě k našim statným postavám.

Na místě jsme se stihli rozklusat, středně dlouze pookounět a v 10 hodin jsme se tak mohli pustit do trati. Nutno přiznat, že 25 let pořadatelství tohoto závodu bylo znát. V úvodním kilometrovém seběhu po silnici vedl závodníky doprovodný vůz, po asfaltové pasáži dvakrát následoval malebný členitý krosový okruh, který prověřil naši běžeckou techniku. A závěrečný stoupák do vesnice pak zase ozkoušel závodnickou vůli.

Do cíle takřka 7 kilometrů dlouhého klání jsme se oba dostali ve velmi pěkných časech. Sedlo bral šestý flek v kategorii za 26:19, já se pak vešel do první desítky a s časem 28:58 s přehledem vzal devátou pozici. Hned v cíli jsme ale pokukovali po závodnících, kteří se dostali na konec závodu v lepších časech a okem si je vážili. Byly to trochu nervy a nakonec nás soupeři pěkně vypekli. Honzu si o pouhých 12 vteřin povodil jilemnický lyžař, já se musel sklonit před zvláštním úkazem. Nejtěžší kategorii totiž vyhrál maník, který vypadal na 60 let a 60 kilo. Z výsledkové listiny ale vyplývalo, že mu ještě nebylo ani 40 a na hmotnosti pobral hned 86 kilogramů. Navíc běžel rychle. Vysvětlením mohl být fakt, že pochází z Modřan, kde, jak víme, žijí zajímavé živly. Na váze mu pak určitě přidala i naducaná praktická ledvinka, kterou měl hrdě ovázanou kolem pasu.

Ve váhových kategoriích jsme tak obsadili druhé a třetí místo, bohužel při závěrečném vyhlašování (na které se docela čekalo kvůli Krejzičovi apod.) byli diplomy a kartony piva odměňováni vždy jen nejrychlejší. I tak jsme si ale pozávodní atmosféru užili, když jsme nalupali nějaká ta dopolední pivka a sledovali vesnický mumraj. Sportovní událost totiž přilákala do hostince mnoho sympatických vesnických figurek včetně pána bez ruky.

I když nám nevyšel bafuňářský plán ohledně opanování váhových kategorií, opouštěli jsme Bradlec velmi spokojení. Měli jsme za sebou totiž velmi pěkný závod jak co do trati tak co do pořadatelského kumštu. Příští rok by se mělo na start postavit určitě více svěráků.

Ondřej

Výsledky

Jméno, čas (pořadí ve věkové/váhové kategorii)

Honza, 26:19 (6./2.)

Ondřej, 28:58 (9./3.)

Kompletní výsledky zde

20150725_104307

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *