Tak jako si český národ oblíbil pro své letní rekreace chorvatskou riviéru, SK Svěrák miluje jako závodní rajón Únětice. Splňují totiž všechny požadavky na kvalitní běhání: pivovar, možnost cesty vlakem a v neposlední řadě pěkné okolí. Proto nás těší, že se zde během roku konají hned dva podniky. Po úspěšném jarním vydání jsme nemohli vynechat ani podzimní edici.

Podzim už pevně převzal otěže povětrnostních podmínek, ani počasí opepřené mrholením a nízkými teplotami ale neodradilo hned 10 (!) závodníků ve svěráckých barvách od startu na Běhu o únětickou 10. Pro pořádek nutno dodat, že Filip se zúčastnil jako spřátelený člen. Bohužel mezi aktivními běžci chyběla Irena, která nyní svádí boj s nemocí, a raději tak neriskovala své zdraví kvůli blížícímu se maratonu. Kustodskou a fotografickou práci každopádně odvedla parádní.

Pro letošek pořadatelé protáhli závěrečný kopec zhruba o 100 metrů, takže oficiální výsledky se nedají úplně porovnávat s předchozími ročníky, to nám však zážitek z trati nikterak nepokazilo. Znalost zdejšího prostředí jsme prodali, jak se patří. Ježek a Markéta vybojovali ve svých kategoriích třetí místa. K tomu přidali nepopulární čtvrté fleky ještě Valerie a (poprvé jako oficiální člen Svěráku) David. Do první desítky celkového pořadí se pak dostal Honza a slušný návrat po zranění se povedl Filipovi. Já s radostí zjistil, že se možná trochu dostávám i do nějaké formy. Vojta zdolal neoblíbené kopce se ctí a Mára stále trochu doplácí na náročnou půlmaratonskou přípravu, která se přelévá do podzimní lenosti. Věříme, že do drážďanského startu však vybrousí formu jako diamant. S tratí se srdnatě poprala s buldočí povahou sobě vlastní samozřejmě i Eliška.

To by nebyl Svěrák, aby se po doběhu nepřesunul do pivovaru. Za příjemného klábosení jsme začali konzumovat nápoje a samozřejmě i další pochutiny z místního menu jako například kachny, guláše apod. Po posezení v Úněticích jsme se vydali oblíbenou procházkou Tichým údolím na vlakové nádraží v Roztokách a cestou nechyběla tradiční občerstvovací zastávka v Hospůdce Zvířátka. Naštěstí nám dělala společnost i selfie-tyč, takže máme vývoj výletu velmi přesně zaznamenaný.

Náladu nám nepokazil ani drobný konflikt s roztockým maníkem v mercedesu. Své komplexy si léčil nejen luxusním vozem, ale i napadnutím Máry, který se už v té době nenacházel úplně ve stavu, že by se mohl efektivně bránit. Abychom byli objektivní, celou epizodu načala nějaká ta poznámka při situaci, kdy si na nás agresor dovolil zatroubit, protože jsme šli po silnici. Jeho reakce však byla značně přehnaná, do opilých lidí se nestrká.

Hlavní je, že jsme se dostali všichni v pořádku zpět do Prahy. Cestou nám došlo, že jsme ještě neměli moc piv, takže jsme se s Markétou a Eliškou zastavili ještě na „jedno“ v Café Sladkovský, kde jsme celý den uzavřeli. Ostatně není důstojnějšího místa, než podnik, kde náš oddíl vznikl.

Ondřej

Výsledky: Běh o únětickou 10 – 6,8 km (kompletní zde)

Svěrák/čka	Čas	Celkově	V kategorii
Ježek	25:27	4.	3.
David	25:52	5.	4.
Sedlo	26:22	9.	6.
Filip	27:37	14.	8.
Ondřej	28:49	24.	18.
Vojta	29:29	34.	23.
Marek	33:25	70.	32.
Markéta	33:59	75.	3.
Valeria	34:41	83.	4.
Eliška	37:37	115.	9.