jenstejn

Jak jsme konečně trefili Jenštejnskou pětku

Závody

Shoda okolností tomu chtěla, že jsme se už druhý víkend za sebou vydali do Polabí. Po Městském běhu Brandýsem a Starou Boleslaví měla tentokrát prověřit naše nohy Jenštejnská pětka. Tento závod jsme již před dvěma lety okusili a nedopadlo to vůbec dobře. Takže bylo co napravovat.

Nejeden z nás si za dlouhých zimních výběhů maloval, jak to bude pěkné, až 20. května přebereme nějaké ty poháry na Únětické 12, a pak příjemně posedíme v tamním pivovaru. Bohužel organizátoři hodili do oblíbeného únětického závodu vidle, termínovka však skýtala na tento víkend i jiné skvosty. Naše volba padla na Jenštejnskou pětku, s kterou jsme měli tak trochu nevyřízené účty z před dvou let.

Lapsus, kdy na zdejší trati zabloudila celá svěrácká výprava, nás stále občas straší ze snů, nicméně s přízraky se má bojovat. Vojtovi se však rozklepala kolena už v pátek, Honza musel na posledních chvíli odjet řešit zapeklitou pracovní lapálii do Brna, a tak jsem z původní jenštejnské equipy zbyl jen já. Doprovodili mě ale ještě Terka, Mára a Miras.

Jenštejn nás přivítal zataženou oblohou a teplotou pod 20 stupňů, což je pro běh určitě příjemnější, než pařáky předchozích dní. Jenštejnská pětka je obecně přátelský podnik nabízející běžeckou zábavu všem místním. Kdo nechce běžet sám, může se psem. A kdo nechce běžet vůbec, může vzít za vděk skákacím hradem nebo pivem. My dorazili krátce po třinácté hodině, takže meeting už byl v plném proudu. V klidu jsme se ale stihli proklusnout, drobně pookounět a samozřejmě pošpekulovat nad mapu trati. Kolegy jsem samozřejmě důrazně upozornil na zrádné místo, které se nám stalo kdysi osudným. Přesně podle plánu pak ve dvě odpoledne zazněl startovní výstřel.

Já jsem to tentokrát nepřekopal jako před týdnem a už zhruba od přelomu prvního a druhého kilometru jsem si běžel „na svém“ umístění až do cíle. Po otočce jsem zkusil propagační nástup a lehce stáhnul skupinku před sebou, na docvaknutí to nicméně zdaleka nestačilo. Miras tentokrát šel do klání na své poměry poraženecky a po dlouhé době nesliboval, že mě lupne. Popral se s tím ale statečně a vešel se i do top 10 v kategorii. Spokojeností zářil i Mára, který si v cíli liboval, jak ve druhé půlce závodu zrychlil a jen předbíhal. I sveřepá odpůrkyně soupeření Terka si podnik pochvalovala, ani ji navíc první desítka v kategorii neminula.

Po doběhu jsme chvíli poseděli a neřidiči se svlažili pivem, spokojeně jsme si brblali nad hezkým závodem. Já pak trochu posmutněl, když jsem zjistil, že loni bych se svým časem bral s přehledem stříbro. Jiní zase házeli špínu na časomíru, oficiální výsledky byly totiž o pár vteřin za časy, které jsme si namáčkli na hodinkách. Shodou náhod jsme všichni zamířili pod „magické“ časy na hranici minut či půlminut a tato chybka nás de iure hodila zpět. Ale všichni víme, že tohle nebyla pětka k osobákům, takže nám to zážitek nezkazilo.

To spíš nás naštvali bigbíťáci ze skupiny Pády, která měla hrát po běžeckém programu. Ovšem s koncem vyhlášení si bubeník teprve vybaloval činely. Kulturní zážitek jsme si tedy nechali ujít a domů zamířili jen s tím sportovním. A hlavně s odčiněnou ostudou.

Ondřej

Oficiální výsledky: Jenštejnská pětka – 5 km (kompletní zde)

Svěrák/čka Čas Celkově V kategorii
Ondřej 19:29.23 9. 7.
Miras 20:32.23 15. 10.
Mára 22:02.45 26. 15.
Tereza 24:02.98 50. 8.