Vstávat v sobotu před pátou ráno je otřesný. Nechat se následně ještě před rozedněním odvést pod horu Říp je divný. Ale zdolat následně vyhlášený závod smíšených dvojic Koloběh Říp-Praha bylo perfektní. Navíc v lepším čase než si doufal a s vědomím, že si nikdy v životě neviděl tolik bahna. Stačí jen skvělý parťák a taky se hodí, když se ti nevysype kolo jako někomu…😊

Na start závodu oproti loňsku vyrazily hned čtyři svěrácké dvojice. David přibral do týmu svojí šikovnou paní a neváhal s ní hned vyhrát manželskou kategorii. Tady jsou pak dojmy všech dvojic napsaných pěkně od srdce.

Klára a David:

Po říjnovém nadšení jsme se na start nestavěli ve stavu odpovídající optimální formě. Já jsem byl oslaben týdenním bojem se zákeřnou rýmičkou, která pár dní před závodem skolila také moji drahou polovičku a já začal 3 dny před kláním procházet bazar závodníků, zda někdo nepoptává startovní číslo.

V tu chvíli se však Klára, ač o sobě s oblibou tvrdí, že nerada závodí, k naší účasti v závodu upnula jako k zásadnímu milníku našeho manželství, hodila se v práci marod, poctivě se kurýrovala a několikrát denně opakovala, že “rozhodně běžíme”. Zprvu jsem to přičítal horečnatému blouznění, den před závodem jsem však pochopil, že to myslí vážně, dofouknul jsem kolo, oblepil ho energetickými preparáty a nastavil budík na 4:30. Při prezentaci v předvečer závodu jsem ještě zvládl znervóznit pár soupeřů, kterým při zaslechnutí jména Pavlišta tuhnul do té doby bezstarostný úsměv na rtech. Nepodcenil jsem ani teoretickou přípravu a po pečlivém studiu historických výsledků a výkonnosti soupeřů jsem usoudil, že když se sejdou 2 hlavy, 2 kola a 4 nohy, lze pomýšlet na mety nejvyšší v partnerské kategorii. S vědomím neúměrného tlaku, pod který by se má drahá vlivem této informace dostala jsem o medailových plánech nehovořil a nechal ji usnout v iluzi, že jedeme na výlet a s tím závoděním to nebudeme přehánět.

Logistika dopravy na start počítala s velkými rezervami, asi pro případ infarktu řidiče autobusu nebo zácpy na dálnici v sobotu v 6:00. Alespoň bylo dost času na okounění, focení, drkotání zuby a všechny další nutné předzávodní aktivity. Za bití zvonů Rotundy zazněl v 8:30 startovní hvizd a my jsme po počátečním kaskadérském sjezdu z Řípu najeli na nacvičený rutinní rytmus a strojovým tempem jsme se jali ukrajovat naplánované kilometry. První polovina trati probíhala poměrně poklidně, trať byla náročná především pro cyklistu, na jehož stroj se vrstvili kilogramy mazlavého bahna. Klára si sice od začátku stěžovala, že “je tuhá”, “má těžký nohy”, ale při běhu bez problémů držela naplánované tempo. Krize přišla za Kralupy v kopci u Máslovic, kde jsem se zorientoval v pelotonu, zjistil jsem, že se pohybujeme kolem 10. místa celkového pořadí a medailové sny začaly dostávat reálný obraz. V tu chvíli se kolem nás prohnal nějaký ambiciózní cyklista, který se zjevně pokoušel ujet své běžkyni. S vědomím Klářiných cyklistických schopností jsem si v duchu naplánoval nástup v kopci, který nás měl katapultovat na 6. příčku a zavelel jsem “jeď s ním, doběhnu vás!” a ona ho stylem Froom docvakla. Zde se však přihlásily ke slovu ony “těžký nohy”, Klára vydržela v háku všehovšudy 50 metrů, načež se doslova skácela z kola v křečích. Po spolknutí magnesiové tablety a chvilce utěšování byla schopná alespoň vyjít na kopec a následně pokračovat v jízdě, o výhodnou pozici jsme však přišli. Zbytek trati měl být cyklisticky snazší, takže jsem se snažil co nejvíce běžet a Klára postupně na kole nabírala síly na zdrcující finiš, který jsme předvedli mezi Klecany a Trojou. Postupně jsme se propracovali zpět na 8. místo, které jsme na notoricky známé a přehledné cyklostezce pohodlně kontrolovali. Cílem jsme proběhli v čase 3:26:39. Pan Vrána, který se motal kolem časomíry nás ujistil o vítězství v manželské kategorii a my jsme se mohli začít naplno věnovat slavení a pozorování exhibujících se naháčů.

Markéta+Marek

Koloběh z Řípu do Prahy mě lákal dávno. Přišlo mi to jako ideální propojení dvou mých oblíbených aktivit. Po tom, co jsme ale v roce 2013 s bráchou promarnili šanci vyklepnout Martina Bursíka a Kateřinu Jacques a ve výsledkové listině figurovali jen s popiskem „DNS“, trochu jsem zanevřela.

Mára se mě letos v září jen letmo zeptal, jestli mám kolo, a pak mě informoval, že nás přihlásil. Přípravě jsme se věnovali intenzivně – během 4 minut před posledním tréninkem před závodem jsme probrali taktiku. „Zkusíme nejdřív 7-6 minut běhu já, 5 minut ty a pak to zkrátíme, třeba každej 4 minuty.“ No a toho jsme se v zásadě drželi. Já ještě dobrovolně vzala většinu těžkejch pasáží na kole, o to víc Mára běžel. Cesta přes lesy a pole, hlubokým bahnem do Kralup utekla jako voda. Odtud jsme nasadili svižný tempo a pravidelný střídání, a to nejen mezi sebou, ale i v aktuálním pořadí s dalšími třemi páry včetně toho s organizující kaskadérkou Hanou Dvorskou a známým běžcem Smrčkou. Přátelské soupeření nám dodalo na síle a ke konci jsme namísto únavy nebo křečí ještě přidali.

Dobrou náladu podpořilo i pěkné slunečné počasí. Oba jsme byli v cíli zaskočeni, když nám Evžen (bez Sáry) oznámil, že jsme doběhli dvacátí v pořadí s časem hluboko pod 4 hodiny. Toho bychom se před startem nenadáli! Díky těm pěkným zážitkům ze závodu a následným radovánkám nakonec jeden skoro zapomněl, že se trmácel prvním ranním metrem do Holešovic a ještě před východem slunce byl na Řípu. Pěkně jsme utáhli svěrák!

Míša+Sedlo

S Míšou jsme se na závod opravdu těšili, na druhou stranu jsme si část trasy vyzkoušeli o týden dříve a vzhledem k dost nechutnému počasí (déšť a vítr, cca 2 stupně), jsme měli před věcí velký respekt. Vstávání bylo drsné, ale zas ne tak hrozné, jak jsme čekali. Cesta se svěráky v autobuse nám zvedla náladu, jen jsme nechápali, proč musíme vyjíždět tak brzo. Samotný závod jsme si užili. Když jsem překonal smrtící sjezd z Řípu, který jsem jel připosraně rychlostí šneka, už nám cesta pěkně ubíhala, počasí nádherné, trať skvělá. Většinou jsem běžel já, což jsme plánovali, Míša si dala pěkný 12 km, já zbytek. Docela nám to šlo od nohou a trošku jsme si říkali, že bychom mohli časem dohnat Máru s Markétou. Ti, jak se ukázalo, koloběželi ale ještě o ligu výš. Poslední kilometry na cyklostezce už jsem byl dost zatuhlej, o to větší radost jsme měli v cíli. V čas okolo 4 hodin jsme ani nedoufali a umístění v první padesátce nám udělalo radost. Skvělá akce!

Irena+Vojta

Známá a oblíbená trasa, parťačka do nepohody, předstartovní nadrženost na souboj s kobylisko-jižáckou alespoň z mé strany převeliká – a nakonec brečíš na 11. km na poli, že ti nejede kolo a všechno jsi podělal. 😊

S kolegyní Irčou jsme si před startem malovali, jak náš čas oproti loňsku utáhneme pod ty čtyři hodiny a užijeme si teplejší počasí. V první čtvrtině to pěkně vycházelo, méně časté střídání oproti ostatním svěráckým dvojicím příliš nevadilo. Nerudný děda, který byl docela právem naštvaný, že mu závodníci na silnici před domem rozjezdili kamínky (za všechny pardon!), dával tušit, že za pár set metrů na poli půjde do tuhého. Teda pardon do tuhého – měkká *račka zvaná bláto, která se nám dostala za blatník půjčeného kola a která nešla rychle vyčistit a zneškodnila pojízdný stroj, nás stála drahé minuty a přiznejme si i trochu chuť závodit.

Závody ale ani jeden s Irčou nevzdáváme, a tak jsme po nedobrovolné přestávce začali alespoň znovu držet tempo a strategii, co jsme si předsevzali – a chvíli se i dařilo. Že to ale nebyl především můj den, mi připomněly křeče, dokazující především to, že tréninku není nikdy dost. Od Chvatěrub jsem tu funěl, tu hýkal, tu klel, tu šel. To vše bylo nejdříve směšné a pak hlavně… směšné. Na posledním úseku statečná Irena převzala dokonce i část mých běžeckých úseků. Do cíle v Troji jsme doběhli v čase něco málo pod pět hodin. Telefonát od Marka asi 100 metrů před konečnou páskou, jestli se nám něco nestalo, pak jen dokonal alespoň pro mě zoufalý zážitek. Irča to prý ale ještě se mnou jednou zkusí – tak zle možná nakonec nebylo 😉, tenhle rozporuplný ročník si však budu hodně dlouho pamatovat…

Výsledky: Koloběh Říp-Praha, 46km (kompletní zde)

Svěráci	Čas	Celkem	V kategorii
Klára+David	3:26:39	8.	1.
Markéta+Marek	3:43:03	20.	13.
Míša+Sedlo	4:01:32	47.	11.
Irena+Vojta	4:52:45	139.	105.