Berlín. Německá metropole se stala cílem naší půlmaratonské snahy už pošesté. Jak stárneme, hlad po osobácích už občas ustupuje hlavně zážitku ze zahraniční cesty. Ale samozřejmě ani tentokrát nepřijeli svěráčtí „atleti“ do Německa jen tak na výlet.

Letos se vypravila za hranice opravdu masivní výprava. Jen považte: šest běžců v barvách Svěráku a ještě další 3 spřátelení na trati. A k tomu nezanedbatelná ekipa fanoušků v podobě současných či budoucích manželek a manželů. Šel z nás prostě strach. Je tedy pravda, že málem jsme se do Berlína nedorazili úplně všichni, známý manažer Eliška totiž trochu pozapomněla na domluvení odvozu a najednou se ukázala všechna auta plná. Přes lehké brnkání hlavně na Márovy nervy jsme se ale nakonec přece jen do Berlína dostali v zamýšleném počtu.

Předzávodní procedura proběhla už s rutinou ostřílených matadorů. Vyzvednutí startovních čísel na Tempelhofu, proklusnutí, lehká večeře a hlavně pohlídat pitný režim v tom smyslu, aby nám nezačalo až moc chutnat pivo. Někteří se tedy trochu vyděsili, když zjistili, že při registraci objednané pončo nahradilo startovní pytel na úschovu věcí. O co víc si ale ztížili logistiku, o to hezčí suvenýr si domu odvezli.

Závodní berlínskou rutinu nám jen narušila lehce pozměněná trať a jiné místo startu. Se změnami jsme se ale vypořádali celkem slušně a v neděli po desáté se nám podařilo úspěšně odstartovat do 21kilometrového zápolení. Berlín prostě máme v paži. Vzhledem k tomu, že já s Ježkem jsme ve startovním koridoru nechytili to úplně nejlepší místo a překročili jsme startovní čáru dost pozdě, aspoň jsme mohli zkontrolovat kolegy v akci.

Popravdě já jsem přijel do Berlína bez okolků pro osobák. Tréninky proběhly více méně dle představ, a tak šlo jen o to, jak moc čas sesekám. Ve snažení mi měl pomoci i Ježek coby vodič (ten naopak moc na své poměry nenatrénoval, tak se obětoval pro dobro klubu, za což zaslouží dík). Nutno říci, že se mi takhle dobře půlmaraton ještě neběžel. Začít svižně, pak lehké řízené kapání, abych na poslední pětce zase zabral. Na své stupnici, kterou jsem si před závodem určil (pod 25 fantazie, pod 26 super, pod 27 spokojenost, osobák povinnost, vše ostatní tragédie) jsem se v cíli pod Braniborskou branou mohl cítit spokojeně. K lepšímu výkonu to chtělo v tréninku běhat ještě rychleji, ale osobák o více než minutu se i tak počítá.

Po doběhu nejvíce bručel Mára, který zmlsaný podzimním výkonem v Třeboni měl nemalé ambice, ale v Berlíně vyhnil jak přemrzlá dýně. I tak se ale jen těsně nedostal pod magickou hranici devadesáti minut a připsal si svůj historicky druhý nejlepší výkon. Pro slušný osobák si doběhla i naše dočasná Němka Irena. Markéta s Eliškou se na trati také hezky zasnažily. Eliška by možná měla i na trochu více, jenže svou abstinenční snahu až do závodu nevydržela a prokopla to už v pátek.

Po závodě se samozřejmě také umíme zabavit. Nejprve jsme pili pivo u Reichstagu, abychom se pak přesunuli pít pivo do parku. Spokojené poflakování na sluníčku narušoval jen Mára nekonečnou litanií nad svým výkonem. Odnesl to snad skoro každý od nové trati až po mě s Ježkem – prý mu psychicky nepomohlo, když jsme ho překvapivě na sedmém kilometru předbíhali s pozdravem „Kdopak nám to tady kape?“

Se stmíváním už jsme se postupně rozprchli. Někdo do Prahy, někdo na večeři a pak spát. Klinikáři z našich řad šli na nějakou párty proti vyklízení amsterdamského squatu. Každý dle svého gusta.

Svěrák už je Berlíně za ty roky jako doma. Nechci předjímat, ale myslím, že i napřesrok se nějaký ten fialovo-šedý dres na startu objeví.

Ondřej

Výsledky SK Svěrák (kompletní zde)

Svěrák/čka	Čas	Pořadí M/Ž
Ondřej	1:26:32 (PB)	755.
Ježek	1:26:36 (PM)	760.
Mára	1:30:19	1227.
Irena	1:35:21 (PB)	217.
Markéta	1:41:43	482.
Cibule	1:51:58	1471.

Výsledky hosté

Kamarád/ka	Čas	Pořadí M/Ž
Janys	1:27:12 (PB)	812
Terka	1:31:04	127
Jára	1:32:31	1543.