Zahájit jaro „rantúrou“ v Českých Budějovicích se pro mě stalo již pátým rokem pevným bodem v kalendáři. V roce 2015 začalo během závodu na desetikilometrové trasy po počátečním sluníčku pršet a dokonce posléze i sněžit, o rok později bylo počasí na desítce vlídnější, čas jsem si ale nevylepšil. Před dvěma lety jsem přesedlal na pětku a dodnes mám z tohoto závodu osobák v čase 19.15, který nakopnul následující sezónu k fajnovému celkovému čtvrtému místu v Malé RunTour. Před rokem to bylo časově slabší, ale doprovodný víkendový program byl oproti tomu na pána – prostě v Českých Budějovicích by chtěl běžet každý a vítání běžeckého jara vykrystalizovalo v jasnou podobu.

Letos českobudějovická RunTour přesunula svůj start ještě do posledního březnového víkendu. Odvážnější tah ale vyšel a sluneční paprsky nakonec vlastně spíše zazlobily. Většinu dosavadních tréninků si odběháte za příjemných mírných teplot a najednou jsou tu skoro dvacítky. První kilák tak byl přesně za čtyři minuty, u dalších to už bylo pomalejší. Jestli zlé jazyky tvrdí, že se na výkonu projevila čtvrteční pracovní rozlučka, kategoricky to odmítám. A ta částka na účtu taky nesouhlasila.

Na posledním kiláku však přišlo zmátožení se a konečný čas 20.37 byl stejně o něco málo lepší než nejlepší „rantúra“ v předešlém roce. Souvislost mezi minuloroční abstinencí a současnou (skoro vždy) řízenou konzumací alkoholu hledat nehodlám. Vzhledem k tomu, že si od RunTour dávám na čas pauzu, to vlastně tak zlé nebylo. A přítelkyně zaběhla výborný čas. A to sluníčko pak bylo vlastně taky příjemné. Jó, život je někdy fajn…