Když mi brácha nabízel volňásky na hostivický běh, v euforii po vydařených závodech jsem nadšeně kýval s tím, že se určitě významná část svěráctva přidá. Přihlášena byla švagrová Lucka, brácha se Sárou měli pro tentokrát roli kustodů. Bohužel nikdo z šedofialových výzvu nevyslyšel a já se pomalu začal chystat na osamělou výpravu někam, kde není ani venkov ani město.
Naštěstí jsem při studiu historických výsledků a propozic narazil na dětské závody a rozhodl se zkusit roztočit ještě kliku Klářiny části rodiny. V té vyrůstají dvě univerzální sportovní naděje vynikající ve všem od fotbalu a florbalu, přes vytrvalostní sporty až po gymnastiku – Boris a Ema (oba 6). Přes vražedně brzký čas startu rodiče souhlasili a děti přihlásili, čímž mi zajistili nejen odvoz, ale i společnost pro předzávodní okounění.
Pro Borise s Emou to byl první závod v běhu v životě, takže na startovní čáře úplně nevěděli co a jak. Nicméně po startovním výstřelu ze všech závodníků nervozita opadla a přepáleným tempem se vydali na trať dlouhou 600m. Pořadí na obrátce se ukázalo jako pramálo určující pro celkové pořadí a dočkali jsme se strhujících a divácky atraktivních soubojů ve finiši, o kterých kolikrát ani sami závodníci neměli tušení. Boris doběhl druhý a Ema celkově pátá, což mohlo skončit naprostou tragédií v případě, že by v dětských kategoriích pořadatelé nerozlišili kluky a holky. Naštěstí vše dobře dopadlo, Boris si odnesl stříbrnou a Ema bronzovou medaili, z čehož byli oba patřičně na větvi.
Mě a Lucku čekal závod na 10km, což měla být po natrénovaných kilometrech naprostá brnkačka. Před výstřelem mě trochu rozhodil nějaký rychle vypadající asiafričan, který skutečně ihned po startu vyrazil do čela v pekelném tempu. Naštěstí se z něj vyklubal provokatér, který vydržel běžet 3:00/km asi 400m do prvního kopečku a nakonec nevyhrál ani závod žen. Já jsem si běžel svoje tempo od začátku do konce a závod jsem bez problémů vyhrál, ale v pekelném horku mezi řepkovými lány to nebylo vůbec nic příjemného. Trať mi dala pořádně zabrat a ze závodu jsem se celý týden zotavoval. Nicméně, co by člověk pro medaili na krku neudělal. Lucka také nedala kvalitním soupeřkám ani čuchnout a potvrdila, že po krátké mateřské pauze je opět na vrcholu sil. Ve výsledku z toho byly rodinné žně v podobě kompletní sady medailí, přičemž zlato cinklo 2x.
David