I vprostřed závodního kolotoče se musí trénovat. Svěrák o tom ví své a poslední úterý musel leccos překonat. Nejdřív se zdálo, že trénink překazí rozmary počasí, pak jsme museli hájit šatnu před uzurpátorskými snahami místních halových sportovců, leč veškeré zlo bylo zdoláno a předposledy v letním čase se naše boty zařízly do pankráckého tartanu.

Ne všichni se mohli zúčastnit. Vojtu sklátila pokročilá rýmička, Lucie musela úřadovat na SRPŠ a Mára stachanovsky trhal normy v zaměstnání. Naopak se svěráckou nezdolností se na ovál vrátil Vít a zbytek týmu doufá, že si podobné zhůvěřilosti jako korporátní fotbal na dlouhou dobu rozmyslí. S podobnou zarputilostí přišel potrénovat Kuba zotavující se z choroby a Eliška přesvědčila poslední nevěřící o své existenci.

Pověstně čelisti svěráku tentokrát šéftrenér spíše povolil a svým ovečkám naordinoval lehčí trénink, který měl za cíl vyladit formu před mohutným náletem Svěráku na Drážďany. Jak během tréninku, tak i na zaslouženém občerstvení v pivovaru Bašta (kde si neméně zaslouženě pochutnával Mára na tataráčku) jsme probírali logisitku drážďanské výpravy, kdy jsme nepomněli proprat vykořisťovatelské praktiky místních organizátorů, kteří v mládí zřejmě vůbec nepochytili myšlenky frankfurtské školy. Buď jak buď, vše směřuje ke zdárné neděli.