SK Svěrák vyrazil na své zatím největší soustředění. Nejen, že se ho zúčastnilo historicky nejvíce lidí (i zvířat), někteří si ho protáhli až na 10 dní. V takovém počtu a na takové časové ploše se samozřejmě událo nepřeberné množství věcí a komplexní popis by byl dost problematický. Proto dostane tento report takovou čapkovsko-klausovskou formu. Po vzoru Karlových cestopisů se zaměříme jen na nejzajímavější detaily, od Václava si zas vypůjčíme názvosloví.

Den první: Šáňo

V pátek to měli zaměstnavatelé svěráctva velmi těžké. Velká část oddílu už od rána slyšela volání Márovy chalupy u Vysokého nad Jizerou a po celý den se soustředila na to, až nastane ta chvíle, kdy vyrazí do Jizerských hor. Šoféři odvedli práci uspokojivě, takže se všichni v pořádku sešli k večeru u pece. Žádné sportovní výkony už jsme nestihli, takže jsme se věnovali klábosení a popíjení. Zvláště Mára si to slušně rozdal s Bohemkou. Sabráž nechyběla.

Den druhý: Jak začít znovu pít

Sobota už Svěráku dopřála i nějaké to běhání a také velmi špatné počasí. Večer tak v sednici všichni rádi vzali za vděk něčím na zahřátí. Výprava se značně rozšířila a o zábavu tedy nebyla už vůbec nouze. Novej Vojta záhy zapomněl, že abstinuje a z gruntu tuto událost oslavil.

Den třetí: Fotbal

Dvacetikilometrový běh po dvou dnech popíjení nenesli někteří dobře (třeba já), nakonec se ale přeci jen všichni se svými hendikepy poprali. K večeru bohužel začali první jedinci naši horskou komunu opouštět. Po sauně jsme zkoukli reprezentační mač proti Islandu. Potěšila nás jak česká výhra, tak Ježkova fotbalová moudra typu: „Černý góly neplatěj.“

Den čtvrtý: Osiření

V pondělí jsme poprvé spojili tréninkové síly s kolegy ze Slavie, toho času také na kempu ve Vysokém. Na Jizerce se konalo „svižnější klusání“. Já poprvé v životě uvisel Martina Edlmana celý jeden kilometr, pak naší skupině i při klusání utekl. K večeru jsme s Márou a jeho psy v chalupě osiřeli –  abychom se nebáli, vypravili jsme se do hospody a spolu se slávisty popili pár žejdlíků na dobrou noc.

Den pátý: Topinkiáda

Stala se neuvěřitelná věc, ale opravdu jsme si přivstali, abychom zakusili slávistický kruhový trénink. Poté, co jsme zjistili, že na většině těla asi svaly v podstatě vůbec nemáme, vydali jsme se ještě klusat. Po třech kilácích nás Ježek zavedl do nějaké rokle a tem jsme skapali. Odpoledne jsme se zrekreovali ve vířivce a v sauně. Při cestě do Harrachova jsme v tamním pivovaru nakoupili lahodné pivečko, které jsme se jali večer zkonzumovat. Žízeň jsme si udělali i topinkami na sádle okořeněnými sýry, čabajkou a česnekem.

Den šestý: Chcípání

Při dopoledním klusu mě málem pokousal pes. Jelikož se tak stalo jen málem, mohl jsem se zúčastnit odpolední lahůdky: blicí štafety na sjezdovce. Rychlé výběhy do kopce nás s Márou slušně vyosili, slávista Janys na sjezdovce nechal i oběd.

Den sedmý: Bezvědomí

Krásný výběh přes Paseky ani nebudu zmiňovat, protože večer se událo to, proč jsme vůbec přijeli. Po návratu Honzy zpět do tréninkové skupiny nás Ježek odvezl do Jilemnice k panu Vedoucímu. Koně a daňky jsme nekonzumovali po porcích, ale snad rovnou po kusech. Šmakovalo nám i vínečko a obligátní hruškovička. Paměť většiny z nás tak končí někde u hovoru o masových vrazích, cestou zpátky už byl při vědomí jen šofér Ježek (snad…).

Den osmý: Vyhrávání

Mára už měl soustředění tak akorát, na výběh jsme se tedy vydali jen s Honzou. Možná za to mohla hruškovička, možná něco jiného, každopádně se nám podařilo zabloudit na značené trase, kterou jsme už dříve běželi (tentokrát ale byla značená fakt blbě). V Jablonečku nám pak definitivně došlo a skapali jsme. Na odpolední fázi v jilemnické sauně už se připojil i Mára a mohl se s námi posmívat místnímu mulletovi. Večer jsme šli opět posedět se slávistickými kolegy. Mára nás pak opustil kvůli další výpravě jeho přátel mířící na chalupu a Honza se odebral později sbírat síly na divokou párty v Krupce, která ho měla čekat další den. Já se slávistickou bandou ještě zašel do místního bowling baru. Nevýhru miliardy v losování euromilionů jsme se snažili zalepit aspoň na matech, ale ani forbes nám štěstí nepřinesl.

Den devátý: A pak jen mlha…

V sobotu ráno jsme já a Honza zvedli kotvy z Márovy chaloupky a tak už dále nemám ucelený obraz. Z indicií se dá vytušit další návštěva pana Vedoucího, ale jak to bylo s běháním…?

Ondřej