Z bohatých závodních zkušeností víme, že se v termínovce nachází celá řada atraktivnějších, prestižnějších bohatších či originálnějších pouťáků. Běh Vidrholcem má ale pro Svěrák zvláštní kouzlo.  Právě na tomto podniku jsme se poprvé představili v klubových fialovo-šedých barvách a zároveň jsme zde urvali i premiérový triumf. Proto se do Klánovického lesa rádi vracíme.

Nejlepší trénink je závod. Tohoto hesla se držela šestice svěráků a svěraček, která vyměnila pravidelné úterní tréninkové kroužení na Děkance za ostré klání na lesních cestách. Na začátku června vládne příjemné teplé počasí, takže už při nákupu občerstvení v kiosku na Masárně jsme lačně okukovali regály s pivem. Těšení se na pozávodní osvěžení tak bylo silnou a příjemnou motivací.

Honza teď nemá asi v práci zrovna frmol, protože během dne připravil velmi pečlivě statistiky z posledních ročníků závodu. Během dvacetiminutového vlakového přesunu jsme tak stihli pošpekulovat naše šance a ambice. Nad papírem nám vyšlo, že by se o pomyslné medaile měly rvát hlavně Markéta s Valerií. Jak ale pravidelný čtenář našeho digitálního věstníku ví, ne vždy jsou naše odhady stoprocentní.

Při příchodu do startovního prostoru už na nás dolehla ona příjemná předzávodní atmosféra: na lavičce posedávající organizátoři kasírující příchozí závodníky o pár drobných, „na vostříže“ se převlíkající dědci v přilehlých křoviskách, okounějící závodníci všech tvarů a věků a samozřejmě známé firmy jako Hekající bába, Ježeček či Výčepák od Baštů. Také jsme se ohákli (samozřejmě do oldskůlové verze dresů), při lehkém rozklusu si osahali začátek trati a v klidu se nachystali na start. Těsně před výstřelem se do cíle „přihnala“ další z běžeckých legend – Krejzič, který byl do závodu vypuštěn pro jistotu s předstihem.

V 18:45 bylo odstartováno a začali jsme se konečně mazlit s 5,8 kilometru dlouhou tratí. Závod všem docela šmakoval, však je také vedený převážně po líbezných lesních cestách s jen s minimálním převýšením. Hodně chutnalo Honzovi, který vědom si absence vyhlašování asi hodil za hlavu svůj komplex čtvrtých míst a doběhl si pro stříbro. Já si závod hlavně užil a podal výkon odpovídající současné nevrcholné formě. Spokojeností oplýval i Miras, který se také vměstnal do první desítky v kategorii (v oficiální výsledkové listině k nalezení pod jménem Jaroslav Veselý). Mára si v Klánovicích odbyl svou premiéru, takže úplně nevěděl, jak si ideálně rozvrhnout síly a navíc se prý špatně obul. Ale Výčepákovi od Baštů nedal v cílové rovince ani čuchnout. Markéta s Valerií bohužel nedostály našim matematickým předpokladům a skončily tentokrát mimo medailové pozice, ale i tak na velmi pěkném čtvrtém, resp. pátém místě.

Za kvalitní výkony se vždycky umíme odměnit. Tentokrát jsme zasedli na příjemné zahrádce hned u klánovického nádraží. Pivečko nám šlo k duhu a stejně tak pokrmy, které jsme si nechali nakládat na stůl. Naši společnost musela bohužel brzy opustit Valerie, i tak jsme ale byli rádi, že ji Vojta s námi samotnou aspoň na chvíli pustil. Naopak Miras se nedržel svých plánů brzkého odjezdu a takzvaně se rozseděl. Po návratu do Prahy jsme si ještě zpříjemnili čekání na tramvaj šláftruňkem v kvalitním nonu poblíž Masaryčky. Zkrátka závodní výlet jak má být!

Ondřej

Běh Vidrholcem 5,8 km (kompletní výsledky zde)

Běžec / běžkyně	čas	Umístění celkově / v kategorii
Honza S.	21:02	2. / 2.
Ondřej	23:07	9. / 7.
Miras / Jarda	23:41	11. / 9.
Marek	25:27	26. / 13.
Markéta	25:53	28. / 4.
Valerie	27:13	39. / 5.