„Svět pod hladinou moře ztich. A z hlubin mezi korály zvolna stoupá Karel Zich,“ recituje Xavier Baumaxa. Zich, ztich, stoupá. Zichovec, ticho, stoupání. To všechno tam bylo. Vyrazil jsem si prvního říjnového dne do Zichovce, malebné vísky někde mezi Louny a čímsi. Výjimečně jsem si nic neplánoval, za ničím se nepachtil a nic neočekával. Cílem výletu bylo vyčistit si hlavu po jedné krupské svatbě, nasát atmosféru probouzejícího se podzimu a v klidu se proběhnout.
Zichovecký podnik mě upoutal pivovarem a pro mě neznámým prostorem na mapě. Organizace tohoto podniku spadá pod křídla Maratón klubu Kladno, což znamená solidní úroveň a velmi dobrou konkurenci – však jsme se o tom přesvědčili třeba na Třtické punčoše. Do místa jsem dorazil vozem z Teplic v lehce pošmourném podzimním počasí, obloha byla zamračená a občas trochu káplo, jinak ale panovaly ideální podmínky. V zázemí pivovaru šlo všechno ráz na ráz, pivo jsem po včerejším svatebním večírku ano tolik libě neokukoval, spíš jsem se soustředil, abych si při špendlení čísla nepopíchal ruce, přeci jen se ještě trochu třásly.
Vteřiny před výstřelem
Na startu se ukázal také kardiochirurg Pirk, což startéra motivovalo k několika laciným fórkům, které by ocenil spíš Ježek, já jsem ale především hypnotizoval startovní pistoli a mentálně se chystal na start. První stovky metru nás vedly z kopce, a tak jsem to trochu natáhl a držel se ve vedoucí skupině. Zhruba od prvního kiláku to pak ale bylo pořád buď po rovině nebo spíš mírně do kopce a to už jsem se zafixoval někde okolo šesté, sedmé pozice. Nicméně kromě budoucího vítěze jsem měl v dohledové vzdálenosti pořád všechny borce přede mnou. Asfalt střídala zpevněná cesta a možná jsem místo krosovek mohl zvolit silničky, ale zas tak velký přehmat to nebyl. Běžel jsem si svoje, okouněl po neznámé krajině a celkem v klidu jsem ukrajoval dvanáctikilometrovou porci (trať měla podle hodinek 11,6 km).
Stoupání mezi čtvrtým a šestým mi moc nechutnalo, ale ani ostatním ne. Krize přišla mezi sedmým a devátým, kdy se sice trať narovnala a začala klesat, mě ale začalo nepěkně píchat a nemohl jsem se pořádně rozbalit. V tomto segmentu mě lupli dva běžci – to by nebylo tak hrozné, kdyby jedním z nich nebyla žena. Jak se později ukázalo, byla to jedna z našich nejlepších běžkyň – Barbora Jíšová, která umí půlmaraton pod 1:19 – a nadělila mi 23 vteřin. Nicméně mě to to namíchlo a v hlavě jsem měl asi stejné pocity, které po doběhu hezky vyjádřil jeden z borců přede mnou, kterého Barbora také šmikla: „Jsem byl zvyklej, že mě poráží jenom Kamínková…“ ∗
Trať pak klesala dál, dalo by se říct, že od 7. až na 11. to bylo pořád buď mírně nebo dost z kopce, což je docela unikum. Každému to asi pomohlo, a i když jsem závěrečné kilometry lupal za 3:30, ani náznakem jsem se nepřibližoval nikomu před sebou. Mě už ale také nikdo nedoběhl, a tak jsem zakončoval absolutně devátý v pořadí, v kategorii pátý.
Skvělého zázemí jsem tentokrát mnoho nevyužil, snědl jsem jen výbornou gulášovku, ochutnal místní pivo, koupil si nějaké s sebou a vyrazil zpět do Teplic. Parametry závodu ho předurčují pro parádní svěráckou akci, tak uvidíme příští rok.
H.
∗A samozřejmě Eva Vrabcová Nývltová, ale to je asi jasný.
Výsledky Zichovecké 12 (11,6 km) (kompletní zde)
| Svěrák | Čas | Pořadí |
| Sedlo | 45:10 | 9./5. |