Návštěva jarního Berlína ve spojení s půlmaratonem je pro náš oddíl pevně zakořeněnou tradicí. V podstatě, co je Svěrák Svěrákem, fialovo-šedé dresy se ve startovním poli mezi 35 tisíci běžci vždy objevily. Letos se na Alexander Platz vypravila čtveřice odvážných.

Ve složení já, Sedlo, Markéta a Cibule jsme se v sobotu dopoledne pohodlně vměstnali do jednoho vozu a za slunečného počasí jsme se vydali vstříc půlmaratonské výzvě. Už během cesty jsme si sdělovali pocity. Já s Honzou jsme sice v předzávodním týdnu nechali odpočinout nohám, síly nám ale zas bohužel vzaly pracovní a jiné povinnosti. Pořád jsme se ale ještě tetelili blahem oproti Markétě, která svůj berlínský závod v hlavě prohrála už někde u Zdib. Samozřejmě, když vám trénink pokazí nemoc (její hodný bratr Vojta to s pomocí Googlu diagnostikoval jako chudokrevnost), nestartuje se vám zrovna nejlíp. No a Eliška se do Německa vypravila se svým pověstným stoickým klidem.

Dálnicemi jsme prosvištěli bez problémů a stejně tak proběhlo vyzvednutí startovních čísel, ubytování a vůbec celá procedura v podobě rozklusání či kvalitní těstovinové večeře. Dokonce se nám povedlo odolat svodům piva a jen se dvěma kousky v žilách jsme se už kolem osmé ocitli na ubikacích a věnovali se relaxaci či brzkému spánku.

Zatímco já s Honzou jsme podpořili gentrifikaci Friedrichsheinu a vyspali jsme se do růžova v luxusním apartmánu s terasou, děvčata ráno na startu úplně spokojeností nezářila. Ve snaze ušetřit se totiž zdarma uvelebila v panelovém brlohu na okraji Berlína. V plesnivém bytě si slečny údajně moc nehověly. Měl jsem proto neodbytný pocit, že kvůli indickému původu majitele začaly ve sporu o Kašmír výrazně stranit Pákistánu. Tahle ubytka přes známé to je holt čirá „radost“. Po předzávodní fotce jsme se ale rozprchli do svých startovních sektorů a myšlenky už jsme upínali k trati.

S berlínským asfaltem se opravdu parádně popral Honza, který pod novým trenérem roste rychle jak bambus. Ve vyhecovaném souboji sice na dálku prohrál s Ježkem (jenž o den dříve zasvítil na půlmaratonu v Praze), ale i tak za svůj čas pod 1 hodinu a 18 minut zaslouží jen uznání. Já po slušném začátku nějak divně pohníval ve střední části trati, abych se pak nadechl k závěrečnému vzedmutí. S výsledným tempem pod 4:10 na kilometr a osobákem utaženým přesně o minutu jsem byl každopádně také navýsost spokojen. Markéta sice na osobní maximum nedosáhla, ale i tak předvedla slušný výkon. Eliška pak v cíli také zářila spokojeností, když dostala osobák pod hodinu a padesát minut. A to ještě musela během závodu křísit nějakého chlapa.

Místo setkání po doběhu jsme dle zkušeností opět umístili do blízkosti stánku Erdinger a příjemně zavlažovaní weissbierem jsme probírali zážitky ze závodu. To se k nám už přidal i spřátelený běžec Jára. Spekulace o tom, jak nám snažení ovlivnil relativně silný vítr, nám vysvětlil keňský vítěz klání – podle všeho se dalo běžet pod 59 minut. V konzumaci nápojů jsme pak průběžně pokračovali až do večera, jen jsme se přesunuli do parku a po setmění do krytého baru. V parku zaujala partičku místních podivínů naše hudební produkce. Dokonce po nás chtěli napsat na papír název kapely Pražský výběr. S odpovědí „Vilda Čok, jů nou?!“ jsme jim samozřejmě rádi vyhověli.

Ráno jsme se odměnili ještě opravdu dobrou snídaní v místní kavárně a po procházce jsme nakoupili nějaké ty německé pochutiny, ryzlinky a pivka na doma. Za stěračem auta jsem ještě našel dárek v podobě drobné pokuty za špatné parkování. I tak ale Markéta při odjezdu naši návštěvu zhodnotila lakonickým „Bylo to dobrý.“ A měla pravdu.

Ondřej

Výsledky (kompletní zde)

Svěrák/čka	Čas	Celkově	V kategorii
Sedlo	1:17:53 PB	153.	44.
Ondřej	1:27:39 PB	706.	186.
Markéta	1:42:42	3481.	149.
Eliška	1:49:41 PB	6034.	313.