Úterní odpoledne si malý odštěpek Svěráku vyrazil zpestřit sportovní život závodem. Vybrali jsme si jeden z četných přespoláčků v jihoměstském Lothlóriénu, tzv. Běh pro Zuzanku, který je červnovou obdobou běhu Márova.
Zúčastnit se závodu jsem si usmyslel až v jeho předvečer, přesto jsem však pro tuto myšlenku dokázal získat dva nadšence z klubových řad – sestru Markétu a mámu Máru. K nemalé své radosti jsem tedy nemusel hájit fialovošedé barvy v hlubinách Milíčáku sám samotinký, tak jako tomu bylo vloni na již zmíněném Márově laufu. Navíc se zúčastnili také kolegové z práce Pavel, Pepa a Marek.
To bylo dobře, neboť v družině je bezpečí. A Milíčovský hvozd je sice navýsost krásný, ale také zrádný a může se tam leccos stát, jak se můžeme dočíst ve vzpomínkách Josefa Bíbrdlíka, dávného starosty oujezdského (kam les katastrálně spadá). Své by o tom mohl vyprávět třeba takový kapitán četnictva Novák ze Šeberova, který tu při hledání hub našel oběšence. Byl v něm po delší době zjištěn Oldřich Záruba, pekařský dělník, svobodný, příslušný až kamsi do Vys. Mýta. Příčina zoufání nebyla zjištěna. Veškeré výlohy příbuzní uhradili. (Takže nakonec vše dobře dopadlo, můžeme se dnes domýšlet).
Oběšenci nás však toho dne naštěstí na trati neobtěžovali. To snad jen účastníci orientačního závodu, který zde probíhal paralelně se Zuzankou. Byli vybaveni rádii s bizarně gigantickými anténami. Naštěstí jimi nikoho neprokláli, ale hemžili se po celém lese jako hmyz. Výkony jsme předvedli takové spíše průměrné až podměrečné, ale to nikoho z nás netrápilo, přeci jen jsme se nepřišli do lesa nervovat. Markéta se přesto probojovala na bednu – nejprve dokonce na úplně nejvyšší stupeň. Pak si bohužel pořadatelé všimli chyby, a tak se vyhlašování opakovalo a naše závodnice musela sestoupit na druhé místo, ale co už.
Markéta se umístila na bedně
Závod pořádal oddíl AC Saké Kateřinky, a tak bylo možno v cíli občerstvit se domácím saké a pořádala se štědrá tombola. Z té Svěrák jako snad vždy (klepu na dřevo) nevyšel na prázdno. Pak jsme již tradičně začali bažit po osvěžení. Nálevnu jsme nemuseli hledat dlouho. Zapluli jsme do příjemného sídlištního pohostinství U Kajmana, jehož inventář k naší velké libosti skutečně zahrnoval živého kajmana. O zábavu tedy bylo postaráno.
Mára byl v Kajmanovi hned jako doma
Podívat se na obojživelníka přiklusala i Eliška
Vojta Kajman
Výsledky; Běh pro Zuzanku 6,2 km oficiálně a 6 km reálně (kompletní)
| Svěrák | Čas | Umístění |
| Vojta | 23:14 | 9. (5. v kat.) |
| Mára | 25:49 | 12. (8. v kat.) |
| Markéta | 27:07 | 18. (2. v kat.) |