Důležité závody v podobě všelijakých desítek a maratonů jsou za námi, a tak nazrál čas užívat si člověčinky v podobě nejroztodivnějších pouťáků. I mně otrnulo, a tak jsem začal pokukovat v termínovce po nějakém pěkném výběhu. Oko mi padlo na Mnichovickou běhnu, závod to nedaleko Prahy a zároveň dle propozic slibující hezkou atmosféru.
Se svým nápadem jsem v kanceláři seznámil i kolegu Sedláčka, který mě však stroze odbyl, že má v plánu si švihnout s Davidem při neděli ofiko desítku v Brandýse. Jelikož stále cítím lehce zmuchlanou formu po maratonu a svatebním veselí, mávl jsem nad takovým nesmyslem rukou a počítal jsem, že se do Ladova kraje vydám sám. Tak nějak jsem čekal, že silniční desítka by mi přinesla spíš depresi z výkonu, nežli radost z běhu.
Jenže co se nestalo, oba závoduchtiví svěráčtí kolegové se nakonec seběhli na mnichovický mls jako vosy na bonbón. A dobře udělali. S Davidem jsme vyrazili při nedělním ránu pohodlně vlakem z Vršovic a za příjemného klábosení o elektromobilitě, provozování nádražky nebo chovu včel jsme se dopravili na místo. V klidu jsme se zaregistrovali a už při rozklusu nám bylo jasné, že nás čeká malebný závod, pravda trochu okořeněný vysokými teplotami.
To pan Sedláček, známý to příznivec automobilu, měl jiné starosti. Přiřítil si to z Teplic sotva deset minut před startem a k našemu překvapení měl po závodě v plánu opět se vrátit na sever Čech. Ovšem jen proto, aby oslavil narozeniny Meruny, vyzvedl Míšu a vrátil se zas zpět do Prahy. Jinými slovy, klidnou závodní neděli si představuji jinak…
Všichni tři jsme se každopádně v 11 hodin mohli pustit do závodu. Trať byla vskutku malebná. Běželo se po lukách, kde člověk mohl zahlédnout toulajícího se kocoura Mikeše. Zápolilo s v lese, tam se za stromy skrývala strašidla Mulisák s Bubáčkem. Na poslední ostré zatáčce zas u rybníka ukazoval cestu starý vodník Brčál se synem Pulcem. A konečně i kmotra Liška přišla zafandit do cílové rovinky.
S kláním se nejlépe z celého startovního pole popral David, který díky pověstnému seběhu pokořil i zdejšího vládce Miloše Smrčku. Sedlo si před návratem na dálnici doběhl aspoň pro bronz. Já byl rád, že jsem se nemusel jít oběsit na blízký Šibeniční vrch a všemi deseti jsem bral šesté místo. Spoluúčast svěráckých kolegů totiž přišla výrazně vhod, protože kdyby se pánové vypravili dle původních plánů do Brandýsa, chroupal bych o osm vteřin nepopulární bramboru.
Mnichovická radost
Takto jsme mohli za popíjení piva v dobré náladě vyčkávat vyhlášení, při kterém byli nakonec odměněni všichni. Podobně jako třeba v Roprachticích i na Mnichovické běhně pěstují dobrý zvyk dekorovat všechny závodníky v cíli. Já si tedy odvezl aspoň medaili a diplom, úspěšnější svěráci pak i masivní poháry, čokolády nebo tučné poukázky do restaurací.
Mnichovická běhna je každopádně podnikem, jejž bychom neměli při svých závodních výpadech ani do budoucna opomíjet. Je vidět, že podobně jako v ozkoušené blízké Mrači, i zde žijí pohostinní lidé, kteří umí účastníkům připravit krásný běžecký zážitek. A ani nám nevadilo, že byl závod o téměř kilometr kratší, než tvrdily propozice. Naopak.
Ondřej
Výsledky: Mnichovická běhna; 8,3 km oficiálně a 7,5 km reálně (kompletní zde)
| Svěrák | Čas | Umístění |
| David | 29:27 | 1. |
| Sedlo | 30:35 | 3. |
| Ondřej | 32:39 | 6. |