„Máro, tys po Třeboni celkem přibral, co?“ počastovala mě s úsměvem v cíli nejneoblíbenějšího závodu roku Mírova Anička. Mohl jsem jí vpálit, že ona zrovna také nemá ploché bříško. Žel na rozdíl ode mě je Anička v pokročilém stádiu těhotenství. Zato já dorazil do Kunratic v převlečení za husu…

S Velkou Kunratickou je to každý rok to samé. Ráno vstaneš a víš, že tahle neděle bude zkrátka zkažená. Jak jsem se na Únětice či Třeboň v poslední době těšil, do Kunratic jsem dorazil klasicky jak uštknutej mambou. A stejně jako třeba Ondra nacpanej sobotní husičkou, protože listopad je hlavně měsíc husy, nikoli blbého běhání na nesmyslné trati o třech kopcích.

Průběh závodu jsem měl klasický. První kopec není dlouhý ani tak strmý, přesto je zjevně napuštěn nějakejma drogama. Po jeho zdolání a následném seběhu k hlavní šmakuládě trati už jsem byl vykroucenej.

Při škrabání na Hrádek jsem se ještě kousnul. Zřejmě proto, že kousek nade mnou se sunul krásný Vojtův zadek, což byla rozhodně větší výhra, než kdyby byl nade mnou Ježour. Tomu zákonitě z těch děsně krátkých trenýrek musely vypadávat koule.

Na vrcholu se mi trochu motala hlava, což bylo do strmého seběhu z Hrádku úplně perfektní. Na rovině a náběhu na poslední zalamovák jsem naposledy již z dálky viděl před sebou Míru, Ondru a Vojtu, kterým chutnalo patřičně více. U známého pařezu jsem jako každoročně začal opět simulovat běh, leč si přiznejme: husí dieta výsledek na Kunratické nedělá.

V cíli to byl sice o skoro půl minuty lepší čas jak loni, ale to mě vůbec netankovalo. Byl jsem značně vyjetej a na nohou mě držela jen představa lahve únětického pivka v báglu. To jsem sobě a svým podstatně šikovnějším souputníkům přinesl ze sobotní husí procházky.

Připít jsme mohli na perfektní výsledek Valerie, která jako pořád čerstvá maminka zazářila ráno na dámské trati a několik stovek soupeřek nechala za sebou. Jistě bude velkým příkladem pro Lucku, která jakožto skoromáma poctivě fandila na trati.

Do očekávaného souboje Ondra-Miras promluvil podstatně Vojta, který se po docvaknutí Ondry (startoval o 10 s dříve) jal za ním slizce držet, čímž mu splácel psychické týrání, kterým ho přesně takto před dvěma lety počastoval právě Ondra. Ve výsledku se tato naše vyrovnaná trojice s cílovými časy srovnala v rozmezí pouhým šesti sekund. Všichni krásná práce.

Ještě lépe pak dupal Ježour s proklatě dlouhými hřeby na tretrách a Sedlovi dokonce jen o mrzké tři sekundy unikl traťový osobák. Obě naše největší naděje pak ve výsledcích figurují v první stovce, a to se počítá.

S bujícím podzimem nyní budeme porůznu koketovat někdo s odpočinkem, účastníci Prokopského nočníku se pak budou chtít vyladit podstatně lépe na zbylé dva závody seriálu. Zkraje prosince pak čtyři svěrácké dvojice vyrazí zdolávat při koloběhu trasu Říp-Praha a bafuňaření v podobě volební valné hromady taktéž již klepe na dveře. Bude puč? Nový předseda? Tak ať to běhá!

Mára

Výsledky: Velká kunratická – Hrádek, 3 100 m (kompletní zde)

Svěrák	Čas	Celkem	V kategorii
Honza	13:57.2	66.	56.
Ježour	14:23.5	99.	78.
Vojta	15:31.3	242.	171.
Miras	15:34.3	250.	176.
Ondra	15:37.6	255.	177.
Marek	17:30.4	708.	415.

Výsledky: Velká kunratická – Ženy, 1 900 m (kompletní zde)

Svěračka	Čas	Celkem	V kategorii
Valerie	10:14.8	66.	23.