Únětické cinkání i hledání běžeckého dna

Závody

Milovaný a nejoblíbenější závod podzimu: to jsou Únětice! Je již pravidlem, že ač se konají druhou říjnovou sobotu, počasí vždy přeje a pivko pak teče proudem. Letošek nebyl výjimkou.

V sobotu od rána svítilo slunko. Se Zuz jsme jsme to vzali z Roztok procházkou skrz Tiché údolí, kde jsem s vytřeštěnýma očima sledoval na mobilu Kipchogeho maraton pod dvě hodiny – upřímně jsem tomu vůbec nevěřil, ale Eliud působil, že to dal hodně na pohodu a rezervy ještě jsou 🙂

Na startu mě doplnili ještě tradiční účastníci Sedlo s Ondrou. Čerstvého caparta s šikovnou maminkou Ivankou dovezl Ježour, závodní dres oblékla zase po čase Terka. Kustodsky nás přijely podpořit i Lucka s Elenkou a zdravotně pochroumané Irča s Markét – konečně zase po čase velká svěrácká rodinka.

Ženské fanynky a Lukáš s Matesem od Terky viděli rozličné výkony. Sedlo potvrdil stále velmi slušnou formu. Před cílem zmastil soupeře těsně před sebou a bral skvělé stříbro.

Raný fotr Ježek se pak své ratolesti mohl pochlubit bramborou a mateřskou medailovou formu prodala i šikula Terka, která byla v kategorii bronzová a na stupínek tak mohla vzít i malého Matěje.

Vykopat si po vzoru žirafy z Madagaskaru díru, vlézt do ní a tam chcípnout: na to jsme po doběhu byli zralí my s Ondrou – oproti výkonům minulým jsme tratili desítky sekund. Ondřej už v Běchovicích neběžel zrovna v top formě, ale pořád se to dalo nazvat během oproti tomu, co se odehrálo tady. To už byla čistá antická tragédie podtržená tzv. záporným traťákem. Ale o motivaci je aspoň postaráno.

Ano, já jsem taky věděl, že to nedám pod 30 jako loni, kdy jsem měl o přesně pět kilo méně. Ale zase během roku nabrat tři minuty?! Největší dno jsem zažil v dlouhém seběhu zpět do Únětic. Tam být traťový komisař tak mě snad stáhl z trati, jak to bylo otřesný.

Chjo, tak nějak mám teď noční můry (a asi ne sám :), co předvedu za pseudoshow na Kunratické. Nicméně první půlka sezóny se zase povedla nad míru, tak jsem si program po závodě nenechal zkazit…

…naopak s Ondrou nám šmakovalo klasicky nejvíce a nejdéle. V tomto směru jsme formu neztratily. Povinný nákup v pivovaru jsme pak zúročili při klasickém vyvalení se na louce a chuťové pohárky jsme porachtali v Hospůdce u zvířátek, kam nám přišly naproti i Míša s Meru.

Holt ve finále zase krásná říjnová sobota. Tak ať to běhá!

Výsledky Běh o Únětickou 10° (kompletní zde)

Svěrák(čka) Čas V kategorii (19-39) Celkově
Sedlo 26:51 2. 2.
Ježour 27:45 4. 5.
Ondra 30:30 15. 20.
Marek 32:56 28. 51.
Terka 35:16 3. 74.