Na závody jsme si kvůli covidu trochu odvykli a je třeba s tím něco dělat. Jako předseda se snažím jít příkladem a ukázat, že i v běžném pracovním pražském dni je možné si zazávodit, aniž by člověk musel ochuzovat práci či rodinu. Přesně takovou možnost totiž každý měsíc nabízí Ďáblická míle.
Tento podnik jsem navštívil potřetí. Vzpomínka z mého prvního startu je k přečtení zde. Jako vždy to bylo kvůli práci trochu natěsno, ale nakonec jsem přeci jen stál v kulisách ďáblického sídliště v tretrách na nohou a sledoval, kdy dá startér pokyn k naběhnutí k čáře.
Běžet patnáctikilo bez mílařské přípravy je sice trochu bláhové, ale když člověk běhá pro radost a trpí „covidovým syndromem“ extrémního závodního deficitu, tak to nevadí. Na druhou stranu – počínaje srpnem se zase trochu běžecky hýbu, takže nějaký základ tam je.
Podařilo se mi k účasti přemluvit Davida V., který vzal přípravu vážně, při posledním tréninku si ale uhnal bolení okostic, takže se před startem nenacházel zrovna v nejlepším rozpoložení. Já jsem se sotva stihl protáhnout a rozklusat a už zazněl výstřel. Netypický ovál o délce 333,33 metru sice znemožňuje průběžnou orientaci v mezičasech, ale bylo mi to vlastně jedno. Šel jsem na pocit. Hned v úvodu vystřelil dopředu Štěpán Kačena z KPMG, kterému to teď běhá jedna báseň, a já jsem věděl, že s ním jít nemohu. Zbytek pole byl zase kus za mnou, takže to byl klasický závod start-cíl.
David přemýšlí, kde se stala chyba, zatímco nastupující generace míří ke hvězdám.
Trochu jsem si udělal fóra v první třetině trati a pak už jsem to nějak setrvačně dobíhal. I díky skvělému Vojtíškovi, který se každé kolo chechtal, když jsem okolo něj probíhal, jsem si to dost užil a bezpečně se vklínil pod 5 minut, což byl cíl. Že to stačilo na stříbro, ukazuje, jak je toto klání, které se koná každé druhé pondělí v měsíci, velmi proamatérsky orientované.
Stříbro neurazí
Perličkou závodu byl souboj Františka Dolečka (1943) a Jiřího Pejpala (1934!), kdy první jmenovaný se slizce vyvážel za Pejpalem, aby ho nakonec ve finiši přejel. Borci sice běželi přes 13 minut, ale jejich nadšení ze závodění a možnosti běžet by jim mohl jakýkoliv o desítky let mladší běžec závidět.
Doleček už ví, že si Pejpala namaže, a jen ho v tom nechává koupat:-)
S Davidem jsme si slíbili, že se tu nevidíme naposled, a spolu s Míšou a Vojtíškem, kteří skvěle kustodili, jsme se kvapem vydali za Merunou, která na nás čekala v autě (psům je vstup na stadion zapovězen).
H.
Výsledky (celkové zde)
1500 m
| Svěrák/přítel Svěráku | Čas | Celkově/kategorie |
| Sedlo | 4:55,4 | 2./2. |
| David V. | 5:22,9 | 7./5. |