Pokud někdo ctí tradice a holduje běhání, pak neexistuje široko daleko více prestižní závod než Běchovice – Praha. Tato klasika o distanci 10 km je nejstarším závodem v Evropě a druhým nejstarším na světě. Na malebnou silniční trať lemovanou autobazary a sběrnami kovů se letos vypravila i čtveřice ve fialovo-šedých dresech SK Svěrák, jmenovitě: Míša, Honza, Vojta a Ondřej.
Ten den se nerýsoval od začátku vůbec dobře. Marek předem kvůli nemoci zabalil. Honza už po ránu obvolával, votravoval a sháněl hodinky pro Míšu. Ondřej s odeznívajícím a Vojta se začínajícím nachlazením se sešli po desáté na Masárně (mj. Vojta už málem jel z Hlaváku), aby se po železnici dopravili do Běchovic. Zhruba čtvrthodinku jízdy se navzájem hecovali hláškami o tom, jak je všechno blbě, že ten běh bude na nic, jak se blbě spalo… Zkrátka, očekávalo se čisté trápení a vše se točilo okolo primární otázky: „proč vůbec ten závod běžíme?“
Zdecimovaný a ne zrovna ideálně rozpoložený tým se ale přece jen nakonec sešel v Běchovicích. Došlo na laxní vyzvednutí čísel, „jen aby se neřeklo“ protažení a dokonce i na rozklusání, i když Ondřej prosazoval, že se rozklušeme na prvních dvou kilometrech závodu. Atmosféra v equipě rozhodně neodpovídala faktu, že se jdná o mistrovství republiky v silničním běhu.
Všechny zmíněné rozcvičovací procedury probíhaly už v době, kdy poctivě odkrajovala metry desetikilometrové trati jediná naše reprezentantka v kategorii žen: Míša. A nutno říct, že si nevedla vůbec špatně. Závod lupla za 50:05! Čas jak lusk.
Tři mužští zástupci se vypravili na trať v pravé poledne. Ne zrovna hladoví vlčáci si asi vzali nakonec k srdci slova předstartovního moderátora, který apeloval na běžce: „Počasí je ideální, vítr v zádech – očekávám kvalitní časy!“ Ačkoli tato věta byla přednesena bez sebemenšího zájmu autora, Svěrákům se, zjevně mimoděk, převalovala mozkovými neurony a byly z toho opravdu časy jak zvon: Honza 36:20, Vojta 39:29 a Ondřej 46:19.* Tedy zvonily osobáky!
Velkou zásluhu na kvalitních výkonech měla i Valerie s Markem, kteří sice neabsolvovali závod, o to mohutněji ale svým povzbuzováním mačkali poslední síly z našich reprezentantů ve finiši. A samozřejmě i Tereza, která (ač nečlenka oddílu) kryla záda Míše na trati.
Po úspěšném závodě jsme se odebrali do restaurace U Slovanské lípy, kde jsme plně využili kvalitní nabídky piv (hlavně Valášek a Kout šly opravdu k duhu) a nezalekli jsme se ani probíhajících kachních hodů. Konala se tak opět krásná běžecká neděle, která měla ze sportu přesah i do pivní a kulinařské oblasti. Jediné, co chybělo k naprostému svěráčímu štěstí, byl větší počet našich reprezentantů na startovní čáře. Ale to se jistě v nadcházejících závodech změní!
* jedná se o časy od startovního výstřelu, po korekci ještě všichni závodníci pár vteřin odevzdají.
