Při běhání zpravidla platí, že vítězem je jednoduše ten, kdo byl dříve v cíli. Tato zásadní regule je nezpochybnitelná. I tak jednoduchou věc jako běh ale můžeme rozebrat do několika komponentů: běh do kopce, z kopce, v terénu, po rovině… Pro svěrácká umístění na Běhu Zlončickou roklí byl tentokrát klíčový náš um v seběhu.

Závod poblíž severního okraje Prahy nám doporučil tabulkový mág Honza, který si zde loni vytěžil triumf na sedmikilometrové trati. Za tento tip mu musíme poděkovat, protože Běh Zlončickou roklí je opravdu příjemným podnikem, kterému nic nechybí: krásná trať, dobrá organizace i kvalitní zázemí (hospoda tam je). Je tedy trochu škoda, že jsme se na závod vypravili jen ve třech.

David se ukázal jako velký milovník předzávodního okounění, protože naplánoval výjezd z Vršovic tak, abychom byli na místě hodinu a půl předem. Mohli jsme tak poklábosit s pořadatelem o specifikách tratě, rozklusat se a obhlídnout úvodní kilometry závodu a hlavně jsem mohl s klidem uhasit problémy své roztržitosti, když jsem si nejprve zapomněl v autě závodní číslo a pak ještě čip pro časomíru – díky časovému polštáři můj start však ohrožen nebyl.

To Miras dorazil na start notně později a nervy měl zjevně trochu na pochodu. Na můj přátelský pozdrav odvětil jen: „Kde jsou registrace?!“ I on však zvládl předzávodní proceduru s klidem a v pravé poledne jsme všichni tři stáli nachystaní na startu. Davida čekal jeden okruh o dotaci 7 kilometrů, já a Miras jsme se chtěli více proběhnout, takže jsme si z nabídky zvolili čtrnáctikilometrovou čalamádu (na výběr byl ještě půlmaraton, ale zas tak moc se nám v kopcích běhat nechtělo).

Ačkoli byli všichni běžci vypuštěni na trať zároveň, pořadatelé označili účastníky jednotlivých distancí rozdílnými barevnými pásky, takže si každý mohl hlídat pořadí ve svém závodě. Běžce čekalo nejprve mazlení s notně promáčenými polními cestami ozvláštněné kouskem silničního běhu, pak dlouhý seběh k Vltavě a po zhruba kilometru drcení cyklostezky výběh malebnou Zlončickou roklí.

Mohlo se původně zdát, že právě škrábání do rokle bude rozhodovat, nakonec se ale ukázal klíčový právě seběh k Vltavě. Zatímco David to z kopce pěkně napálil a vyhrál sedmikilometrový závod, já zde své naděje ztratil. Ačkoli jsem byl ještě na 11. kilometru první, právě v klesání mě soupeři lupli a ztrátu už jsem smazat nedokázal. Ale aspoň jsem urval bronz a hezky si zazávodil. I diváci si museli smlsnout, protože čtrnáctikilometrová trať nabídla opravdu vyrovnaný souboj.

Jantarem výpravy byl tentokrát Miras, který jednak podcenil předzávodní rozpravu a úplně netrefil napoprvé náběh do druhého kola, a pak ještě decentně zabloudil. Obdivuhodné je, že se mu to „povedlo“ ve druhém okruhu, tedy v místě, které už znal. Naštěstí ho rychle zavolal soupeř běžící za ním a v duchu fair play ho nasměroval zpět na cestu. I přes lapálie si odvezl ze Zlonic pěkné páté místo a náladu mu snad spraví roztomilý šotek, který se vloudil do časomíry a klasifikoval jej mezi ženami 🙂

Po závodě jsme měli možnost zevrubně vše probrat, na vyhlášení se totiž čekalo až do tří vzhledem k tomu, že na trati se ještě pohybovali půlmaratonci. To mi ale moc nevadilo, jelikož se při čekání dalo pít pivo a navíc se o atmosféru staral výborný místní DJ.

Poté už jsme s Davidem převzali trofeje v podobě diplomů, medailí, keramických výrobků a knižních publikací. Do Prahy jsme se tedy vraceli solidně obtěžkáni výhrami a také s radostí ze slušných výkonů a pěkného závodu.

Ondřej

Výsledky (kompletní zde)

Běh Zlončickou roklí – 7 km

Svěrák	Čas	Umístění
David	27:19	1.

Běh Zlončickou roklí – 14 km

Svěrák	Čas celkem	Okruhy	Umístění
Ondřej	1:01:06	30:02 31:05	3.
Miras	1:05:05	31:47 33:19	5.