Začátkem září má v kalendáři spousty vytrvalců vždy rezervované místo pro dnes již kultovní babický trailový čtvrtmaraton. V příjemném prostředí lesů kousek za Prahou se dá ideálně testovat forma na blížící se Běchovice a zároveň si lze čuchnout k atmosféře nadcházející krosové sezony. Rovněž konkurence tu bývá nabitá, a tak se šestice závodníků ve fialovém sešla u hospody na návsi bez výrazných ambic.

Poklidně ospalou přípravu na závod, kdy jsem si již podle tradice odběhl odložit přebytečnou zátěž do lesíka, narušil brčálově zelený dres jednoho z letitých soupeřů a majitele velice cenného skalpu. Ano, ihned jak jsem Miloše Smrčku spatřil, rozbušilo se mi srdce, vzaly za své všechny plány na klidné klusání lesem a hned jsem se v duchu začal připravovat na souboj s tímto rekem. Moje informace o jeho letošní výkonnosti byly kusé, nemám zálibu ve sledování výsledků pánů ve věku mýho fotra, a tak jsem si takzvaně dělal pomyšlení, že mu vrátím všechna příkoří a konečně ukážu, kdo je tady mladší.

A taky že to tak na první pohled vypadalo! Ledva zazněl startovní výstřel, zařadil jsem se za onoho ostříleného reprezentanta BK Říčany a začal mu poctivě funět na záda. Cítil jsem se silný, běželo se mi lehce a jakoby na půl plynu a pomalu jsem začal spřádat plány na záludný útok zezadu. A v tom tkví právě zrádnost dlouhých tratí a zároveň jejich úžasná spravedlnost. Přecijenom, ať si kdo chce co chce říká, lepší je vždycky ten, který má víc natrénováno a v tomhle srovnání já prostě letos tahám za kratší konec provazu. Došlo mi to přesně po sedmi minutách, při prvním proběhnutí Mukařovem. A nebylo to to jediné, co mi došlo. Nohy začaly vypovídat službu, a tak chtíc nechtíc, musel jsem kořist pustit a zařadit nižší rychlostní stupeň.

Zbytek závodu v mém podání bylo už jen řízené kapání a snaha nenechat se doběhnout sedmým v pořadí. S časem o více než minutu horším než loni jsem samozřejmě spokojený být nemohl, jenom mi potvrdil bídnou výkonnost a pomohl dospět k rozhodnutí tuhle trudnou sezonu ukončit.

Kdo mi ovšem zvedl náladu, byl zbytek ansámblu! Míra a Markéta proskočili cílem s časem o bezmála čtyři minuty lepším než loni. Mára se meziročně zlepšil o více než minutu a půl a obstojné výsledky zaznamenaly i dálkoplazky Irena s Eliškou. Zdá se, že jak mi ubývají úspěchy závodnické, budou alespoň přibývat úspěchy trenérské, a tak jsem z podzimem lehce zabarvených Babic odjížděl s hřejivým pocitem, že SK Svěrák je na dobré cestě..

Ježour

Výsledky: Babický trail čtvrtmaraton (kompletní zde)

Svěrák/svěračka	Čas	Celkově	V kategorii
Ježek	41:07	6.	5.
Miras	44:26	20.	14.
Mára	48:56	52.	28.
Irena	49:36	57.	5.
Markéta	49:45	61.	6.
Cibule	56:37	105.	15.