Termín dalšího soustředění u Máry na chatě ve Vysokém nad Jizerou jsme naplánovali pěkně s předstihem na půli května, a těšili jsme se proto na příjemné jarní počasí, rozkvetlé louky a svěží vzduch horského prostředí. Jen co jsme ale v pátek večer nastoupili do aut, spustily se první kapky deště, a předznamenaly tak hlavní rys plánovaných tréninků. Mokro, bahno a místy silný déšť.

Velikonoce nám naskytly prodloužený víkend a ten aspoň malý zlomek Svěráku zúročil kvalitním potrénováním. Využili jsme totiž nabídky atletické Slavie a dostavili se na část jejího soustředění v Čáslavi. Tréninkový běsnění mohlo začít!

Týden po úspěšném absolvování pečecké desítky a dva týdny před berlínskou štrekou se běžci se svěrákem na dresu vyjeli nakrmit tréninkovými dávkami do rodiště trenérského guru oddílu – severočeského Liberce.

Jaro už pomalu vyzývá běžce všech kategorií na stezky všech kategorií, ale ty nejvyšší se ještě včera sešly v potemnělých ulicích Nuslí, aby svou přípravu na různé stezky sezóny 2014 podpořily na stezce opičí v tělocvičně. Halový trénink za zvuků více či méně mainstreamových tónů je tímto kláním ukončen.

Právě v těchto mrazivých a pošmourných dnech se nejlépe ukazuje vnitřní síla a odhodlání běžců. Nejinak je tomu u nás ve Svěráku. Tma, namrzlá dráha, zima, těžké dávky, únava a žádné světlo na konci tunelu – kdo si tím ale projde, ten pak v rozmarném májovém počasí navlečen do lehkých svršků bude ukazovat soupeřům pouze záda (a naše logo, v tom je ten marketingový kumšt).

Připadal jsem si jak generál ústředního štábu, který co chvíli zvedá polní telefon, aby se dozvěděl, jaká další jednotka byla právě zmasakrována.

Tréninkové zápisky nejsou v poslední době příliš aktualizovanou částí klubového věstníku. Nezainteresovaní si možná myslí, že už jsme pro tento rok pověsili běžecké boty na hřebík, leč opak je pravdou – Svěrák ani na sklonku podzimu nepovoluje své sevření.

Hned po Velké kunratické začal oddíl směrovat úsilí k Hostivařskému kamzíkovi, který se poběží tuto sobotu. Šéftrenér ve snaze ochránit svěřence před tréninkovým stereotypem a možná i s cílem přihřát si polívčičku před volební valnou hromadou naordinoval fartleky, tedy museli jsme opustit pohodlí tartanové dráhy a vyrazit do pankrácko-michelské divočiny.

Už při prvním tréninku jsme se museli vyrovnat s nevlídným počasím i s nadprůměrnými absencemi, na nichž jistě nesl svůj vliv i pokles teplot. V parku Jezerka a přilehlém družstevním sídlišti, kde třeba Julius Fučík strávil poslední chvíle na svobodě, jsme i tak s plným nasazením drtili předepsané úseky. Kupříkladu Ondřej se vydal natolik, až z něj stoupala pára. Leč romantickou atmosféru listopadového parku někdy až příliš narušovali nedisciplinovaní psi či omladina, pokuřující cigarety šlohnuté z fotříkovy krabičky.

Možná i proto zavelel při dalším tréninku šéftrenér k přesunu na Tyršův vrch. Z jistého pohledu šlo o zdařilý manévr – v opravdu nehostinném, místy až strach nahánějícím prostředí by psa mohl venčit jen nevidomý. Na druhou stranu rozbitý terén a absence veřejného osvětlení způsobily, že se michelský vršek zřejmě nestane oblíbenou oddílovou lokalitou, ani romantické výhledy na noční teplárnu to zřejmě nezmění. Za zmínku také stojí, že v poslední listopadové úterý oddíl posílila jihoafrická stážistka Melissa. Oddíl už sice rozprostřel své sítě až na hranici s Asií, ale zde jde o další krok k posílení mezinárodního věhlasu Svěráku.

Nakonec jsme zavítali na dobře známé schody v Podolí, které oddíl využil již v přípravě před Kunratickou. To uvítal především Vít, kterému vždy při průběhu kolem pankrácké věznice jihlo srdce při vzpomínce na trpký osud prastrýce Karla. Kromě schodů jsme se poprali i s nastupujícím smogem a následnými rychlými rovinkami na dráze. Zavítal mezi nás i zajíc, ale po letmé konfrontaci s našimi borci svěsil hlavu a odběhl do podolských ulic.

Pomyslnou třešinkou se stal první trénink v tělocvičně, strategicky umístěné hned vedle osvědčeného pivovaru Bašta. Po letmém fotbálku, kdy jsme dokázali si nezlomit prsty, jsme nastoupili ke kruhovému tréninku na devíti stanovištích. Prověrka to byla fyzicky náročná, znavené tváře cvičenců naznačovaly, že svěráci (zatím) nejsou siláci. Kupříkladu autor zápisu měl při potréninkovém rozboru problém pozvednout plný půllitr. Dokonce i tři dny poté se v kuloárech valné hromady jednotliví delegáti hádali, koho víc bolí břišní svalstvo. Morálka však nadále zůstává na výši a oddíl jest plně připraven novým výzvám.

Na začátek listopadu se SK Svěrák už podruhé vypravil do výjezdní rezidence rodu Měchurů poblíž Vysokého nad Jizerou. Cílem bylo zocelit naše těla před vrcholem podzimní krosové sezony Velkou kunratickou. Nakolik se záměr naplnil, posuďte z následující reportáže.

Den první (pátek)

Vyrazil jsem z Prahy pěkně brzy, aby mi coby autorovi reportáže nic neuniklo. Honza s Markem už se soustředili od čtvrteční noci, takže pouze z vyprávění vím něco o tom, že někam v pátek přes den běželi, pak se cesta ztratila a večer jeli do sauny, kde Honzovi uvízla omítka na zádech. Nicméně právě přítomnost kolegů v sauně a jejich nepřítomnost na chalupě v době mého příjezdu do značné míry ovlivnila můj večer a přeneseně také i následující den.

Při čekání na zápraží jsem si uvědomil, že v kufru automobilu se nachází baterie iontových nápojů druhu pivo a abych zaplašil strach ze tmy, začal jsem postupně střílet jednu nábojnici za druhou. Z nastoleného zavodňovacího tempa jsem neslevil ani v bezpečí chalupy, kde se mnou zaháněli žízeň už i Honza s Markem a následně další dorazivší parta ve složení Vít, Kuba, Markéta a Eliška. Nutno všechny pochválit za příkladný přístup ke konzumaci. I když si první večer do detailu nepamatuji, vím, že se vedly debaty o četnosti jmen a příjmení v Česku, Honza vzpomínal na své účasti v televizní soutěži AZ kvíz a nějaký čas jsme se dohadovali i nad tím, zda jsme v Jizerkách, nebo Krkonoších. Hlavně jsme se povozili (jako i po zbytek víkendu) na absentérech. Na problémy si zadělal Vojta, který kvůli své nemoci stáhl do bahna marnosti i Valerii (navíc byl v sobotu klusat) a Radek, jehož zas klubová rozvědka zachytila na koncertě. A co se týká Mirase… No to je jedno.

Den druhý (sobota)

Vstávání po páteční noci nebylo zrovna lehké, ale i tak jsme nakonec po vydatné snídani a po příjezdu zbytku expedice, kterou tak doplnila i Míša a Lucka, vyrazili na dopolední (možná odpolední, nevim…) výklus. Necelá hodinka na vzduchu šla k duhu hlavně všem, co v pátek porušili životosprávu. Následoval těstovinový oběd, o který se postaral zdatně Honza a po krátkém oddychu jsme mohli vyrazit na lahůdkovou druhou fázi.

Trénink měl být veden formou hravého interního závodu, takže jsme se už cestou v autě s Markem ladili poslechem našich oblíbených Village People. Jak praví Leslie Nielsen ve filmu Bláznivá střela: „Byl to slušnej nářez, vole!“

„…Every man wants to be a macho macho man
to have the kind of body, always in demand
Jogging in the mornings, go man go
works out in the health spa, muscles glow
You can best believe that, he’s a macho man
ready to get down with, anyone he can…“

Když jsme viděli kilometrový kopec ze 17% sklonem, který jsme měli dvakrát po sobě zdolat, považovali jsme šéftrenéra za velkého šprýmaře. Úsměv na rtech nám ale ztuhnul hned po prvních metrech stoupání. Já například ucítil v žaludku všechna piva minulého dne a nebyl to dobrý pocit. Odhaduji, že ostatní na tom nebyli o moc lépe. Každopádně druhý výběh jsem si už dal radši takzvaně na pohodu.

Po večerní hygienické přestávce jsme se vydali do Jilemnice na Markův avizovaný vrchol soustředění v restauraci U Horkých kamenů. Nutno přiznat, že tamní masové pochoutky a žoviální pan vedoucí opravdu zanechali hluboký dojem v našich srdcích. Stejně tak pohled na Marka pořádajícího čtvrtý moučník (jeden z nich se sestával z deseti kopečků zmrzliny a byl jeden brýlemi – nedivte se, jde to!). Součástí hodování bylo i udílení diplomů za odpolední závod. Každý si přišel na své, protože kategorií bylo naštěstí vyhlášeno požehnaně (já třeba vyhrál i první místo v kategorii kapač, za svůj oddychový druhý výběh).

Cestou na rezidenci nám udělala velkou radost jedna z rozhlasových stanic, když jsme si mohli v autě zazpívat spolu s Damiens. Marka to rozehřálo tak, že s musel vysvléct do půl těla. (Existuje i krátký videozáznam, který si můžete objednat mailem na adrese sksverak@gmail.com, cena činí 500,- Honzův druhý hlas totiž stojí za to)

 „…Né lidi prý nejsou zas tak zlí

To se jen tak říká, já vím

Seš prostě jiná, tak zvláštní..“

Po návratu do bezpečí chaty pokračovala volná nesportovní zábava, která se některým protáhla do ranních hodin. Poté, co se naštěstí nestrhla bitka kvůli rozdílnému hudebnímu vkusu zúčastněných, si někteří dobrovolníci užili taneční soutěž. Nad ránem se pak ještě domem rozlehla rána po pádu jedné členky na schodech (zapomněla si rozsvítit a zakopla o koberec, který shrnul pes).

Den třetí (neděle)

Únava z náročného víkendu už se začala hodně kumulovat. Počasí kvalitnímu tréninku také zrovna nepřálo, jelikož se cesty po vydatném deští proměnily v říční koryta. Kajaky jsme zapomněli doma, takže šéftrenér musel rychle hledat řešení. Tentokrát opravdu zasvítil, protože nám zajistil tréninkovou jednotku v jablonecké hale. Série třístovek v hodně ostrém tempu byla velmi lahodná, zvlášť když jsme si uvědomovali, že se na zdejší dráze proháněl i Ondra Vesecký (Marek léčící následky horečky sobotní noci může své neúčasti na závěreční fázi litovat).

Soustředění nás tedy opět velmi zocelilo. Nejen naše svaly na nohou, ale i některé vnitřní orgány jako například žaludky či játra. Velice se projevila i soudržnost kolektivu, protože všechny pomluvy, jež zazněly na adresu absentujících členů, by vydaly za celou další reportáž.

Ondřej

Píseň slovenského národního barda a také poctivého sypače zakázaných látek Richarda Müllera zněla asi na včerejším tréninku v uších celému týmu. Šéftrenér, vědom si blížícího se závodu, zařadil totiž do včerejší jednotky nové kousky.

Velká kunratická je svérázným podnikem. Zde k úspěchu nestačí vyladěná technika běhu a strojové dráhařské tempo. Jeden by řekl, že se spíš jedná o poctivou rubařinu. Na část pravidelného tréninku jsme tedy opustil bezpečí útulného stadionu SK Svěrák (což asi neunesli někteří jedinci s duševními poruchami a na trénink ani nedorazili) a vydali se zdolávat nedaleké schody.

Výběhy posílily nejen naše nohy, ale také některým daly jasně najevo, že jejich koordinace pohybu není zrovna vlastností, kterou by se měli veřejně pyšnit. To se projevilo hlavně při skákání po jedné noze a dalších lahůdkách. Na druhou stranu, neděláme balet ani krasobruslení. Za úspěch se tedy dá považovat i to, že jsme první část tréninku absolvovali bez zranění.

Pak jsme se přesunuli zpět na stadion, kde každého čekala další porce zábavy. Hodně litovat může Marek, který údajně tou dobou někde házel koulí po podlaze. Se svými sprinterskými ambicemi by se jistě na stometrových úsecích zapsal hluboko do historie tréninku.

Po tréninku nejprve Lucka otevřela na parkplace láhev šampusu na oslavu svých narozenin a následně jsme se loudavým krokem vydali směrem k pivovaru Bašta. Několika výtečnými pivy jsme spláchli únavu a hlad zahnali místními laskominami.

V klidu jsme se už mohli těšit na víkendové soustředění, ale dnes ráno klub zasáhla tragická zpráva. Jeden z našich běžeckých klenotů Vojta se pokoušel léčit své nachlazení závodním trojbojem Petřín-Únětice-Drážďany během deseti dnů. Bohužel tato kúra nezabrala podle představ a výsledkem je chronický zánět a předepsaná antibiotika. Z důvodu neschopnosti pít alkohol a běhat tak budeme Vojtu postrádat na soustředění a vážně ohrožena je i účast na Velké kunratické. Všechno zlé je ale pro něco dobré, a tak možná aspoň získáme kvalitního kustoda.

I vprostřed závodního kolotoče se musí trénovat. Svěrák o tom ví své a poslední úterý musel leccos překonat. Nejdřív se zdálo, že trénink překazí rozmary počasí, pak jsme museli hájit šatnu před uzurpátorskými snahami místních halových sportovců, leč veškeré zlo bylo zdoláno a předposledy v letním čase se naše boty zařízly do pankráckého tartanu.

Ne všichni se mohli zúčastnit. Vojtu sklátila pokročilá rýmička, Lucie musela úřadovat na SRPŠ a Mára stachanovsky trhal normy v zaměstnání. Naopak se svěráckou nezdolností se na ovál vrátil Vít a zbytek týmu doufá, že si podobné zhůvěřilosti jako korporátní fotbal na dlouhou dobu rozmyslí. S podobnou zarputilostí přišel potrénovat Kuba zotavující se z choroby a Eliška přesvědčila poslední nevěřící o své existenci.

Pověstně čelisti svěráku tentokrát šéftrenér spíše povolil a svým ovečkám naordinoval lehčí trénink, který měl za cíl vyladit formu před mohutným náletem Svěráku na Drážďany. Jak během tréninku, tak i na zaslouženém občerstvení v pivovaru Bašta (kde si neméně zaslouženě pochutnával Mára na tataráčku) jsme probírali logisitku drážďanské výpravy, kdy jsme nepomněli proprat vykořisťovatelské praktiky místních organizátorů, kteří v mládí zřejmě vůbec nepochytili myšlenky frankfurtské školy. Buď jak buď, vše směřuje ke zdárné neděli.