Kbely. Obec na periferii Prahy je většině běžců důvěrně známá díky tradiční jarní desítce. Co si budeme povídat, v tisícihlavém davu většinou na medaile opravdu nepomýšlíme, i když letos bedna v soutěži týmů nebyla neřešitelná. O to víc potěšil sukces v podzimním krosovém závodu.
Po nedělním úspěšném výjezdu do Drážďan (o perfektním výkonu Ireny při maratónském debutu se dočtete již brzy) vymyslel závoduchtivý předseda alternativu tradičním úterním tréninkům na Děkance. Nejlepším tréninkem je totiž závod.
Náš SK se v půli září tradičně vypravil na východ od Prahy na šestý ročník Babického trailu. Tento námi velmi oblíbený podnik se vždy odehrává v příjemné DIY atmosféře a ani letos tomu nebylo jinak.
Velká kunratická – všemi nenáviděná, ale prostě povinná. Na prestižní listopadový podnik se netěší asi skoro nikdo, ono jen málo psychopatů si libuje ve šplhání po čtyřech do kopců, proskakování potoků a smrticích sebězích. Ale i po loňském fiasku jsme se opět na jih Prahy vypravili.
Babický trail patří mezi velmi oblíbené závodní zastávky oddílu SK Svěrák. Kvůli termínové kolizi s ústeckým půlmaratonem to dlouho vypadalo, že letošní účast fialovo-šedých barev bude spíš zoufalá (potažmo dres na startu obléknu úplně sám), nakonec se ale na místo dostavila celkem důstojná skvadra.
Svěrácký kalendář jasně říká, že není listopadu bez Velké kunratické. Ani letos tomu nebylo jinak, tentokrát jsme ovšem ověřili platnost starého přísloví – Nikdy nevstoupíš do téhož potoka, ani kdybys jím třikrát proběhl.
* Existuje ještě trefnější přirovnání, ale jistá Leni R. už si ho přivlastnila. Navíc ho využít v titulku k závodu, který se konal 10. 11., tedy den po smutném výročí Kristallnacht, by bylo dvakrát nevhodné.