…velmi vřelá slova předsedy směrem ke mně. Ale na tahání sudu piva do auta a následně do bytu už jsem se mu hodil, čili jsem si nemusel připadat úplně zbytečnej.
…velmi vřelá slova předsedy směrem ke mně. Ale na tahání sudu piva do auta a následně do bytu už jsem se mu hodil, čili jsem si nemusel připadat úplně zbytečnej.
SK Svěrák každoročně začíná své silvestrovské veselí na tradičním běhu Jardy Štercla. I když Riegrovy sady nejsou zrovna nejrovinatější částí Prahy, těch pár kopečků se dá při krátké stopáži hravě zmáknout. Zvlášť když toto zápolení bereme hlavně jako společenskou událost.
Když jsem v srpnu začínal trénink na podzimní desítku, vyhlédl jsem si saskou metropoli jako ideální cíl. Není to daleko, poloha na Labi zaručuje příjemnou rovinu a prestiž tamního maratonu, v rámci kterého se desítka běží, zase jistotu solidní organizace a v porovnání třeba s Berlínem ještě pořád „lidskou“ velikost. To Irena zase plánovala pokořit na podzim svůj první maraton a Drážďany jí přesně sedly do noty.
Na konec června patří do svěráckého kalendáře olomoucký půlmaraton, kam jsme zamířili potřetí tentokrát ve složení Míša, Sedlo, novej Vojta a já. Poctivý trénink a ambice na kvalitní časy se však usmažily v úmorném vedru. Namísto boje s časem jsme museli svádět mnohem těžší souboj, a to sami se sebou.