Titulek tohoto pojednání by se možná mohl zdát negativním, naštěstí ale můžeme čtenáře hned na začátku uklidnit prohlášením, že celá výprava se vrátila z berlínské mise navýsost spokojená. V nadpisu se objevuje jen jeden z mnoha pověstných slovních špílců naší vypečené party.

Prolog

Už potřetí v řade měl SK Svěrák své obsazení na jednom z nejmasovějších běžeckých podniků evropského kontinentu. Vzhledem k relativnímu mládí našeho uskupení se tak jedná o jeden z našich „povinných“ závodů. Po předloňské masivní a loňské decentní výpravě jsme tentokrát dali dohromady střední equipu: mě, Honzu S., Máru a Irenu doplnil ještě Jára, běžec to solidní a hoch sympatický, ovšem s jedním zásadním nedostatkem – neobléká fialové barvy.

Z Prahy jsme se vypravili v sobotu před polednem a naše odhodlání podněcovaly zajímavé z výsledky pražského půlmaratonu. Cesta krásně ubíhala, jak by také ne, když jsme se mohli těšit z nových klubových triček, která vyjevují klubovou příslušnost i při civilních společenských aktech (i proto jsme trička pokřtili jako „hospodská“). Menší zavrávorání přišlo až při příjezdu do německé metropole. Nějak nás nenapadlo, že by v jednom městě mohly být dvě ulice stejného názvu, takže jsme si jeli startovní čísla omylem vyzvednout na panelákové předměstí. Mohli jsme být sice svědky nevelké white trash demonstrace proti uprchlíkům, jižácká část našeho oddílu by ale jistě tuto zajížďku ocenila více.

Na druhý pokus už navigace vše zvládla na výbornou, a tak jsme mohli v klidu podstoupit obvyklou předzávodní proceduru registrace-rozklusání-večeře. Tradičně jsme si museli projít psychickým trápením v podobě zdrženlivosti od alkoholu, což je zrovna pro nás v Berlíně, kde teče weizenbier snad i z vodovodu, poměrně těžká zkouška. Nakonec jsme ale skončili v ubikaci s lidským objemem alkoholu v krvi a chybějící endorfiny nám doplnila Márova diskotéka. Zjistili jsme, že v Německu si dělají pořádek na YouTube a mnohé „poklady“ světové a československé popmusic nejsou v této zemi k přehrání, cenzuře tvrdě podlehly třeba Modern Talking nebo Burma Jones.

Drama

Na nedělní ráno nebylo třeba ani nastavovat budík, nervozita spolu s očekáváním nás snadno vytáhly z postelí. Kvalitně jsme se nasnídali, jen Mára trochu špekuloval, zda bylo vhodné na pizzu a bratwurst z předešlého dne nasadit po ránu ovoce s jogurtem. Výkon ale nakonec stravovacím freestylem poznamenán nebyl. Volnou procházkou jsme se pak vydali přímo na místo činu.

V předzávodním prostoru jsme vše kvalitně pošéfovali, v klidu jsme stihli dát do úschovy věci, pořídit nějaké ty fotky i si užít tradičního okounění. Popřáli jsme si štěstí a každý se vydal do svého startovního slotu. Po startovním výstřelu pak přišla ta pravá šmakuláda dlouhá přes 21 kilometrů. Nejvýraznější zásek se povedl jediné ženské účastnici výpravy Ireně, která utáhla své osobní maximum o více než deset minut na úctyhodných 1:36:53! Honza tentokrát závod dokončil, takže se mezi muži umístil podle očekávání nejlépe. Brzy poznal, že to na osobák tentokrát nebude a podle svých slov „řízeně kapal“ na slušných 1:21:55. Já měl cíl půlmaratonský čas utáhnout pod hodinu a půl, což se podařilo, na druhou stranu jsem měl trochu roupy zaběhnout výrazně lépe. Jak se mi zpočátku běželo dobře, tak se mi ke konci šlo blbě. Slovo „šlo“ jsem použil záměrně, jelikož jsem po „neřízeném kapání“ pár set metrů před cílem musel dokonce přešaltovat do chůze. Na řadu tak přišlo sympatické, však běžcem nechtěné, roztleskávání diváky, které už dobře známe třeba z loňského půlmaratonu v Ústí. Čas 1:29:38 jsem tak nakonec bral všema deseti. Marek si naopak pobyt na trati pochvaloval. Z pověstného playlistu vynechal Richarda Krajča a za pomoci Frankie Goes To Hollywood se dopracoval k solidnímu času 1:34:31. A konečně nesvěrácký kolega Jára si stupňovaným tempem došel pro výkon 1:30:58.

Ani jsme se pořádně nevydýchali a začali jsme slavit. Trochu jsem zaskočil obsluhu pivního stánku objednávkou většího množství alkoholických piv (pán přede mnou si dával malé nealko), nicméně postupem času si na formát objednávek fialovo-šedých reprezentantů zvykli. Počasí pobytu venku přálo, a tak jsme po opuštění cílového prostotu pokračovali v pití nápojů v parku u East Side Gallery. Až po večeři a setmění jsme vzali za vděk úkrytem v Honolulu Baru.

Epilog

I přes školáckou chybu, kdy jsme při oslavách přešli z piva na víno a zase zpět, jsme v pondělí vstali relativně svěží. Po poctivé snídani jsme se tak rozhodli protáhnout nohy ve vyhlášené berlínské zoo. Návštěvy těchto zařízení máme ve Svěráku rádi a po olomoucké zkušenosti jsme chtěli poznat i některou z elitních evropských zahrad. Bohužel nejslavnější obyvatel lední medvěd Knut už není mezi námi, ale pokoukání na orangutany, outlouně, lachtany a další havěť také stálo za to. Nejvíce interaktivity jsme si užili se pštrosem, kterého jsme vydráždili k útokům na papírové bedekry, a pak také v dětské zoo. Nás městské děti potupil liberecký vesničan Honza, který si díky krmivu získal přízeň zdejších zvířat

Po návštěvě zoologické už následoval nepřekvapivý scénář v podobě večeře-aperol-spánek-snídaně. Na cestu zpátky se Mára vytasil s vypáleným CD (!!!) oblíbených hitů svých gymnaziálních let. Aspoň jsme si tak připomněli, že kdysi existovala i taková hudební uskupení jako Las Ketchup či Tatu.

S pro běžce pozitivním předsevzetím „Nas ne dogonyat“ se tak už těšíme na berlínský výlet 2017.

Ondřej

Výsledky

Běžec / běžkyně	Čas	Umístění (M/Ž)	Umístění (kat.)	Umístění (celk.)
Irena	1:36:53 PB	215.	82.	2235.
Honza S.	1:21:55	324.	69.	356.
Ondřej	1:29:38 PB	925.	182.	1000.
Mára	1:34:31 PB	1588.	299.	1741.

Kompletní výsledky zde