V sobotu se s pražskou půlmaratonskou tratí rval Radek, v neděli se na Alexanderplatzu pustili do trhání asfaltu 2/3 Pekelných satanů Ondřej a já, ladnější část Svěráku reprezentovala Eliška.
Mnohem skromnější výprava než minulý rok (to je tak, když upozorňuješ rychle se přihlaš, už je to skoro vyprodaný) vyrazila směr Berlín v sobotu dopoledne a tradičně se cesta nesla na vlnách odborných hudebních debat typu neskutečně jemné prsty Vaša Patejdla při hře na klávesy, samet v hrdle Honzy Kalouska…a tak nám cesta pěkně utekla s povinnou bratwurstí přestávkou při první příležitosti v Německu.
Berlín nás přivítal táhlou dopravní zácpou a dlouhou frontou pro vyzvednutí startovních čísel, naštěstí další currywurstík nás (mě) vrátil do závodní nálady.
Po ubytování u bývalé kolegyně Ondry z rádia jsme šli krátkým výklusem a protažením otestovat formu na závod (+ jsem taky potřeboval vytrávit na véču) – test dopadl uspokojivě, jediné, co nás trochu znervózňovalo, byla nepěkná předpověď počasí na závod.
Večeři nám (mě) to ale rozhodně nezkazilo, kucí arabský mě potěšili příjemnou předzávodní dietkou s krásným názvem supergrilmix, což asi nebyla úplně taktická vyspělost před závodem, na druhou stranu nepojedu někam 350 km, abych tam pak žral kuřecí s rýží jako Ondřej. Celý večer jsme pak v hospodě, kam s náma zašel i hostitel Radek, spláchli třema plzínkama.
Ráno se vstávat nechtělo, hnusný počasí, bříško mě bolelo, ještě se měnil čas, takže jsme vyrazili na U-bahn dost připosraně. Naštěstí jsem cestou potkal holuba, což jsem bral jako znamení, že dnes to půjde dobře.
Na startu jsme se tísnili s dalšíma 32 tisícema troubama, z nichž jsme většinu nechali za sebou. Ondra na trati doslova trojčil (osobní rekord 1:33:33!) a v cíli si zkušeně pochvaloval, jak po startu musel vyfackovat pár mávačů, kteří se nepochopitelně nacpali na čelo startu a pak brutálně rozběhli po 6:30.
Mně přímo geniálně vyšla taktika tzv. na prasáka. Hned po startu jsem se přilepil za hezounkou gazelu a intenzivně jí zíral na nádherné pozadí, ergo nebylo čas dumat nad tím, jak mi závod chutná, protože mi bylo zkrátka příjemně + gazelka ideálně vyhovovala mému plánovanému tempu kolem 4:45.
Bohužel gazelka nám na pátém kilometru začala trochu funět, tak jsem podle rychle přesedlal za dánskou kobylku (rovněž přepyšná podívaná), za níž jsem úchylačil až do patnáctého kilometru úplně zadarmo. Jenže i tato kobylka nám začala kulhat, tak jsem se musel s poslední čtvrtinou poprat sám (hezký holky došly) – a cítil jsem se skvěle, mazal jsem si na chleba jednoho kapače z druhým, na devátenáctém kilometru se tetelil blahem, že by to mohlo vyjít pod vysněnou hodinu čtyřicet…jenže na poslední patnáctistovce to přišlo. Ani Phil Collins, ani Richard s Tomášem Klusů mi nevlili krev do žil…
Přesto jsem do cíle doklopýtnul v osobáku 1:40:41. V cíli už čekala Eliška, která strháná nemocemi vypadla na třetím kilometru tzv. ze sedla, ale v Olomouci se s tím jistě popsasuje lépe. Hned se připojil i kollerovsky rozverný Ondra („fantastich von heute“) a pivka začaly lítat, takže na obídek už jsme vyrazili příjemně nacamraní a okoukli jsme i řečeno Ondrou „přehlídku marnosti“, tj. závodníky (už hlavně chodce) končící hluboko za 2:30.
Po dalším arabském nášupu nám Eliška dala vale a zmizela zpět do Prahy. Nám dovolená právě začala, nejdřív příjemný pozávodní šlofíček a pak večer aperolspritz a detailní rozbor závodu, hlavně jestli jsem neudělal taktickou chybu s výběrem hudby v závěru závodu a neměl jsem zkusit Honzíka Kalousků, v Olomouci uvidíme.
Pondělí se s počasím taktéž nevytáhlo, naštěstí hostitelé nás nasměrovali do perfektních lázní, které nám plně vynahradily plánovanou zoo: sauna, termální bazén, chodník pana Kneippa, výborný pivko + plavky zakázány, takže byla k vidění i nějaká ta pěkná poprsí (pozadí jsem měl za neděli dost vykoukaný). Čtyři hodiny relaxu a štrádovali jsme si to jako by žádný půlmaraton ani nebyl.
Večír pak vínko a slivovička s hostiteli, ráno geniální nápad před odjezdem napráskat se ve starém známém embaru a pak už nám cestou do Prahy dul autem Goťákův mistrál.
Po zimní dřině jsme načli sezonu perfektně, tak snad se nám bude dařit i na jarních pouťácích a krásně se rozbalíme i na očekávaném půlmaratonu v Olomóci, kde bude mnohem větší zastoupení Svěráků a Svěraček.
Ondra 1:33:33
Marek 1:40:41
Eliška k Brandenburské bráně a zpět
