Ve znaku města Milovice se nachází stříbrná srna. Stříbrná barva se nakonec stala osudnou i pro mou účast v závodě Milovická míle. Právě medaile z tohoto kovu se mi houpala na krku, když jsem sestupoval ze stupňů vítězů.
Znak města Milovice
Milovice jsou proslulé hlavně vojenskou minulostí. Svou posádku zde mělo už od počátku 20. století Rakousko-Uhersko. Po roce 1968 zde pak bylo umístěno až 100 000 příslušníků okupačních vojsk. I proto mezi místní pamětihodnosti patří třeba vojenský hřbitov z první velké války či bývalé letiště. V ulicích města i dnes narazíte na maníky v maskáčích, jedná se však už jen o místní opilce. Jelikož už zde o vojáka s hodností nezavadíte, mohly se v městské části Mladá, dříve obývané armádními jednotkami, konat běžecké závody.
Milovická míle je běžecký meeting, který vždy v jarním a podzimním provedení pořádá místní karatisticko-atletický oddíl Target Sport Milovice. Jelikož jsem měl v tomto středočeském sídle jistý stěhovácký melouch zrovna v době konání závodu, odskočil jsem si od nošení krabic protáhnout nohy na trať. Z nabídky programu jsem před mílařským závodem upřednostnil královskou „vytrvaleckou“ distanci o dotaci 5,4 kilometru.
Přes sérii dětských závodů nabral program skluz, takže po rozklusání spojeném s obhlídkou trati jsem mohl pár desítek minut ještě krásně tuhnout ve větrném počasí, přičemž jsem aspoň zkouknul závod na 1600 metrů. V prostoru cíle si mě vyhlídl místní kluk a hodil se mnou small talk, ve kterém mi mimo jiné řekl (nevím, jak na to přišel), že mě tipuje na vítěze.
Konečně bylo odstartováno a rekordně početné startovní pole se pustilo do dvou mírně členitých okruhů. Hned na startu se oddělila skupinka tří závodníků, s odstupem za ní jsem běžel já a za další mezerou zbytek startovního pole. „Paráda, takže si tady v klidu doběhnu pro bramboru,“ začínaly se mi honit hlavou chmurné myšlenky. Po pár minutách ovšem byla nálada o dost lepší, jeden ze soupeřů přede mnou totiž zjevně trochu přecenil své schopnosti a začal viditelně hnít. Když jsem ho zhruba na kótě jednoho kilometru lupal, ani se nevzpouzel.
V klidu jsem si to štrádoval a při průběhu stadionem do druhé poloviny závodu jsem viděl, že vzdálenost mezi mnou a dalším ze soků se začala každým krokem zkracovat. Netrvalo dlouho a už jsem byl na druhé pozici, i když tentokrát se mě předběhnutý pár set metrů držel. Každopádně do cíle jsem už dobíhal v klidu s nepřekonatelnou ztrátou na vítěze, zároveň však s velkým náskokem na soupeře za mnou.
Finish pro druhé místo
Pak už jsem si jen mohl užít dekorování na stupních vítězů za zvuku fanfár z Rockyho. Bohužel jsem úspěch na trati nedokázal potvrdit i v tombole a poukázky do místní benzinky tak putovaly do jiných rukou. Běžecký meeting Milovická míle bych zhodnotil nejen kvůli umístění pozitivně. I když prostor pro zlepšení tu jistě je. Do zázemí závodu by se třeba zcela jistě vešla pípa s pivem a i gril s klobáskami (v tomto ohledu jsem se musel spravit až večer ve Vinohradském pivovaru) a skupina Pět chlapů v chalupě to sem také nemá od Kolína daleko. Rozhodně se ale na některém z příštích vydání závodu rád ukážu. Když se vrátím k heraldické rozpravě v úvodu článku, ona stříbrná srna ve znaku města má zlatý jazyk, což je příznačná motivace do budoucna.
Na stupních vítězů
Ondřej
Výsledky: Milovická míle – 5,4 km (kompletní zde)
| Svěrák | Čas | Umístění |
| Ondřej | 21:21 | 2. |