Ve Zlončicích už jsme se ukázali dvakrát. V roce 2016 jsem si odsud odvezl zlato na sedmičce. O rok později mě na stejné trati napodobil David – a Ondra přidal ještě bronz na čtrnáctce. Tentokrát jsem se do této malebné vísky vypravil opět sám. A poslední závan tropického léta napovídal, že to nebude žádné veselé skotačení…

Jelikož to mám teď do Zlončic asi osm kiláků, rozhodl jsem se, že na závod doklusnu a z nabídky 7/14/21 kilometrů si vyzobnu tu nejkratší, abych to zas nepřehnal. V jiném ročním období a jiné denní době by to možná tak nevadilo, ale Zlončice se vyznačují tím, že se startuje v pravé poledne. A ten poslední prázdninový den chtěl ukázat, že léto ještě nekončí. Když jsem proto dosupěl na start, měl jsem palici zamotanou, nohy malátné a celkově jsem byl zralý na to, abych zanořil hlavu do nově zbudované kašny na návsi a utopil den v pivu.

Místo toho jsem měl zhruba čtvrt hodiny na registraci a předzávodní procedury – a znova do práce. Na startu to vypadalo přesně tak, jak to člověk vídá v pouťákových nočních můrách – jen hrstka lidí, ale spousta kvality. Prohodil jsem proto už jen několik slov s oblíbenou Hekající bábou, abych jí poradil se záludnostmi trati, vyslechl si pár milých slov směrem ke klubu (která jsem oplatil) a hurá do rozpálených polí.

Ze začátku to ještě jakž takž šlo, ale na třetím už jsem v poledním žáru vadnul jak utrženej vlčí mák. Když se přede mě dostávali běžci, které zdobily rozlišovací náramky signalizující, že jdou čtrnáctku, zpozornil jsem. Když mě pak přejel ale i týpek, co se rval s půlmaratonem, říkal jsem si, že tady opravdu nepatřím mez nejsilnější kusy. Budoucí vítěz sedmičky mi cuknul právě na té trojce a neměl jsem žádnou sílu ho stíhat, jen jsem se snažil držet bednu. Naštěstí jsem nebyl sám, koho vedro (a taky prázdninová běžecká lenost) udolávalo. Když jsem proto na kilometrové rovné pasáži podél vody uhájil svůj náskok před třetím, věděl jsem, že už to nějak roklí dokodrcám.

V cíli jsem se pak pod mobilní sprchou chladil asi natřikrát, abych dostal tělo do teploty, kterou by mělo mít, pokud netrpí horečnatými stavy. Míša s Merunou následně odvedly výtečnou kustodskou práci, takže jsem se s pivem ruce mohl na sedadle spolujezdce ohlédnout za Zlončicemi, přečíst si na ceduli, že pochůzkový a podomní prodej jest zde zakázán, a pod vousy dodat: „Aby ne, kdo by v takovým vedru chtěl někde chodit po vsi.“

PS: Organizátoři ukázali, že si závodníky doslova piplají, a ceny, které jsem si z důvodu pozdního vyhlašování nestihl vyzvednout, mi o dva dny později doručili až na práh domu:-)

Výsledky: Běh zlončickou roklí – 7 km (kompletní zde)

Svěrák	Čas	Pořadí
Sedlo	30:13	2.