Svěráctvo je při letošním létě mimořádně zlenivělé. Jestli jsme loni solili jeden prázdninový report za druhým, tento rok zeje náš věstník téměř prázdnotou. Prostě není o čem psát. Na závody nejezdíme, tloustneme, a tak nějak všelijak se protloukáme běžeckým životem.

Spolu s Honzou jsme pojali nápad, že když už netrénujeme, mohli bychom nabrat nějaké kilometry aspoň v závodě. Do oka nám padl Trail Modřanskou roklí ze seriálu Vaše liga. Žádné jiné kolegy z oddílu už jsme z pece nestáhli a nezlákali ani na side event o příjemnější tonáži 8,5 km, takže jsme se na jižní okraj Prahy vypravili jen ve dvou.

Nutno přiznat, že existuje spousta mimopražských lokalit, kam se dostává rychleji než do Modřan. Abych stihl pohodlně start v 18:00, musel jsem to v práci zabalit už po čtvrté, a pak si užíval tramvajovou vyhlídkovou jízdu po nábřeží Vltavy. Cestou mi hlodalo hlavou, jestli přece jen při současných tréninkových dávkách není 15 kilometrů krosového běhu s převýšením cca 250 metrů trochu moc. Prostě očekával jsem jen bolest a trápení. Trochu pozitivnější byl před startem Sedlo, který si chtěl závod „prostě užít“. Jinými slovy, ambice nebyly vysoko. Stačilo nám se z toho aspoň nepo***t jako loni Mára😊

Své choutky jsem tedy držel hned od startu na uzdě. Přesto mi prvních 5 kilometrů trati opravdu nešmakovalo. Do kopců jsem sípal, nohy netáhly, v sebězích jsem byl pružnej asi jak poleno a když už byla nějaká rovina, vůbec mi nešlo jít do tempa. Utrápenej jak kotě už jsem začínal spřádat plány, jak to zabalím a zbytek trati už jen kondičně odklušu. K těmto úvahám pomáhal i fakt, že už jsem dobré dva kilometry běžel úplně sám jen se špatnou formou a temnými myšlenkami.

Na šestém kilometru při táhlém seběhu k přehradě jsem ale nějak srovnal dech a krok, k tomu mě zezadu doběhl jeden ze soupeřů. To se ukázalo jako velmi dobrá věc, protože ve druhé třetině závodu jsme se střídali v udávání tempa a najednou mi závod začal výsostně chutnat. Malebnou tratí jsem skákal jak srnka (s nadváhou) a užíval jsem si dosyta krásných výhledů a přírodních krás Modřanské rokle.

Pět kilometrů před cílem jsem se navíc soupeři utrhl a s povznesenou náladou jsem doskotačil do cíle. Poslední úsek mírného asfaltového seběhu jsem navíc dal bez násilí v tempu pod @4:00. Vzhledem k vlažnému tréninku jsem tedy byl nakonec se svým počínáním v Modřanské rokli spokojen. V cíli na mě čekal i svěrácký mástršéf Sedlo s úsměvem jak měsíček, který si taktéž pochvaloval hlavně krásnou krosovou trať i umístění v první desítce. Holt konkurence se mezi 140 závodníky na startu tentokrát sešla opravdu kvalitní a na pytlačení nebyl nárok.

Po přesunu do podolské Sokolovny se k nám přidal ještě Ježek, abychom mu o pěkném závodě mohli poreferovat s dobrou plzní v půllitru a rajskou na talíři.

Ondřej

Výsledky: Trail Modřanskou roklí – 15 km (kompletní zde)

Svěrák	Čas	Pořadí
Sedlo	1:07:13	9.
Ondřej	1:13:41	26.