„Doufám, že rozvolňování bude pokračovat a tento report bude v budoucnu jen drobným mementem doby, co už snad nikdy v takové míře nenastane!“ – psal jsem v květnu 2020 v dobré víře, že nejhorší pandemické časy spojené s hajzlíkem covid-19 jsou za námi a v budoucnu budeme závodit třeba trochu s tvrdšími opatřeními, ale na tu startovní čáru se zkrátka budeme stavět „bez problémů“. Inu, nejen doktorka Peková se šeredně mýlila…
Píše se konec roku 2020 a vše je tu znovu. Běhání ještě povolené je, ale závody? Ani náhodou, takže zase každý sólo tréninky. Blbá coronavirová situace opět nastala, ale alespoň je čas dohnat resty. Takže jak se závodilo v roce 2020, když to v České republice šlo?
Termínové přesuny závodů se staly společně s jejich rušením highlightem běžeckého roku 2020. Někdy ale na tom člověk vydělal jako já s českobudějovickou „rantúrou“, kterou jsem díky odsunu z původního termínu letos stihnul na konci července už pošesté za sebou. Přípravu se mi docela podařilo vyladit jak fyzicky, tak psychicky, pěkně ostrý pařák ale naděje na čas kolem 40 minut na 10 km rychle spálil. Čas 41.25 na to vedro docela šel, ale jako obvykle – bylo zaděláno na více. Osobáky je holt fakt lepší běhat na podzim nebo na jaře… 😀
Chuť jsem si odskočil spravit na tzv. Letní virtuální hry v chůzi na 20 km. Souboje na dálku přes sportovní aplikace zažily letos boom a byť je to hodně chabá náhrada za zápolení naživo, doba si žádala své. V běhu jsem to na vysoké umístění neviděl, a tak jsem vzal „zavděk“ prvním chodeckým závodem v životě – možná to byla běžecká hereze, ale zkusit se má všechno. I přes nulovou techniku se však vyplatilo – 10 km z Prahy podél Vltavy na Klecany a to samé zpět hodilo celkový čas 2.25.18 (průměrné tempo 7.16 min./km), což k mému překvapení bohatě stačilo na 1. místo ze 61 závodníků. Ocenění v podobě mega puchýřů na obou nohách bylo třešničkou na dortu, ale naučit se tu techniku a jít na pravý chodecký závod?
Tůdle, řekl jsem si o dva týdny později při ranním nedělním seběhu z krkonošské Černé hory, kde jsem si střihnul „pětku“ v běhu za 16.58 min./km. Na rovině by to bylo o nejméně tři až čtyři minuty pomalejší, ale nebyl čas se ptát, jak strmý byl sklon… Podivný běžecký rok 2020 se pak na chvíli vrátil do normálu, když jsme na konci srpna uspořádali další ročník oddílového závodu Večerní svěrácká 10. Nepřítel vir jakoby v té době nebyl.
V září již začaly covidové drápky škrábat vydatněji, přesto však mnozí organizátoři vydrželi a závody uskutečnili. Nádherný Běh kolem Světa (11,8 km) v jihočeské Třeboni málem zacinkal – i 5. místo v kategorii se však cení a 15. celkově z 207. závodníků jakbysmet. Pokud vím, oddílový dres tu byl poprvé a věřím, že ne naposledy. O čtrnáct dní později absolvovaný Vltava Run 2020 byl společenskou událostí s nesvěrákovským týmem, i zde fialové oblečení nicméně svítilo ve dne v noci.
Závod s ambicemi se tak měl stát až půlmaraton v Hradci Králové na začátku října, který se stal mou oblíbenou klasikou. Východočeská trať doznala kvůli letošní situaci trochu změn, základ v městských lesích po rychlých asfaltových cestách ale zůstal – píšu to pořád, je to ideální místo na osobáky. Ze Svěráku na to zatím slyšela jen die Gämse Irena. Škoda. Start závodu byl letos poznamenaný covidovou situaci – výběhy ve vlnách měly své kouzlo, rouška na papule v koridoru už méně. Zážitek, který můžeš oželet. Hezké počasí a zpětně de facto jeden z posledních normálně uspořádaných závodů roku 2020 přehlušily fakt, že čas opět nebyl nic extra, resp. jsem se nezhoršil oproti minulému roku. To se možná taky cení…
Kredit: David Antoš.
A pak přišlo opět temno. V říjnových dnech po půlmaratonu v HK (neděle 4. 10.) byly opět zakázané veškeré běžecké závody jako na jaře. Malinkým ostrůvkem se staly virtuální výzvy, ale kdo říká, že to je plnohodnotná náhrada, si podle mě lže do kapsy. Nebo je to opravdu budoucnost akcí? Žádné hromadné starty, stresy před startem, hecování naživo? Predikce už radši vynechám, ale ať už je ta vakcína proboha tady!
Novej Vojta