Po fiasku na berlínském půlmaratonu jsem si potřebovala zvednout náladu, a tak jsem na bílou sobotu místo pečení nádivky vyrazila na první skyrunningový závod letošní sezony.  Otci jsem za odvoz a bafuňaření slíbila svoji poukázku na pivo, a tak mi v cestě na čalamádu, která se chlubila parametry 24,5 km / +1600 m, nic nebránilo.

To ráno před závodem jsem byla nervózní jak Sedlo. A na náladě mi rozhodně nepřidalo, když jsem vytáhla své jediné krosové boty a zjistila, že jsou po loňském Spartan race roztrhané. Vzala jsem si tedy do auta šitíčko a cestou na Ještěd látala. Při registraci jsem tu a tam zahlédla známé tváře. Otce jsem musela zasvětit do terminologie „bab“, protože vyjeveně zíral na „bábu s řepou na hlavě“, která si u vedlejšího stolu převlíkala legíny. Trochu jsem litovala, že se závodu nerozhodl zúčastnit můj „parťák z Peček“ Evžen Ge se Sárou, aby měl fotr ucelený přehled o největších exotech české běžecké scény.

 

A závod mohl začít. A já se začala těšit, až za několik hodin navštívím stánek se svijanským pivem. Hned na zahřátí nás čekal výklus na slalomák, pak prudký seběh dolu a zase nahoru na chatu Pláně pod Ještědem a dolu a zase nahoru a v podobném taktu pořád dokola. Nahoru to docela šlo. A seběh byl kolikrát větší dřina než se vyškrábat do kopce. Obzvlášť na těch pasážích, kde byl ještě sníh a bahno a klouzalo to jako blázen.  No co, alespoň bylo o zábavu postaráno.  Zhruba v polovině závodu, při dlouhém stoupání na Ještěd, jsem potkala bosého „Kilta po česku“, kterému jsem nafotila pár snímků do památníčku a pokračovala jak jinak než vzhůru. Když jsem se vydrápala na vrchol Ještědu, tak jsem si v duchu říkala, že docela stačilo. Ale organizátoři měli trochu zvrácenější smysl pro humor. Zahnali nás o pár set výškových metrů níž a pak znovu až na vrcholky hor. Při finálním stoupání na mě pokřikovala parta pubescentů „vydrž, nahoře tě čeká vodka“.

Docela mě to pobavilo, a to více jsem byla překvapená, že to byla pravda. Na občerstvovačce byla k dispozici voda, sůl a panáky vodky. Ale to už jsem byla za dvacátým kilometrem a čekalo mě seběhnutí do cíle vyloženě za odměnu, které má největší zásluhu na tom, proč nemohu ještě třetí den po závodu chodit. Cestou jsem minula partičku trempíků, co halekali něco o tom, jestli by nebylo lepší sedět u piva. A pak jsem si dala záležet, aby mi zbyly síly na finiš, kde jsem vosolila nějakýho dědka s hrbem. No velký hrdinství. Vzorného otce jsem našla ve frontě na pivo. Jen, co jsem se trochu vzpamatovala, vzala jsem svoji poukázku na guláš a nečekala jsem, že šitíčko bude mít dvojí využití. Jehla i niť mi úspěšně posloužily i při dolování masa ze zubů.

Irena

Ještěd Skyrace – 24,5 km (komopletní výsledky zde)

Svěračka	čas	Pořadí v kategorii/absolutně
Irena	3:42:06	13. / 317.